Únor 2018

Vysvědčení jako bezcenný papír?

28. února 2018 v 21:53 | Aneta Burešová |  Téma týdne
,,Stačí vám jen tužka, ostatní věci ze stolu" - často vyřčená věta učitelů. Ano, na naší škole tuto větu pronášejí učitelé s nevídanou autoritou a s pocitem vítězství. Myslí si, že ta věta funguje jako nějaké zaklínadlo, ale mýlí se. Tímto článkem Vám ukážu, jak náš školní systém funguje.
Na našem osmiletém gymnáziu žáci nepužívají téměř žádné papírové taháky, jak znamenité. Školní komise by byla přímo nadchnuta tímto pokrokem. No, ale jak se říká: Nová doba, nové mravy. Žáci každého věku na našem gymnáziu jdou s dobou a při písemkách všeho druhu používají mobilní telefony. Ano, slyšíte spraváně, mobilní pětipalcové displeje.

,,Co je to imatrikulace?" paní profesorka češtiny položila první otázku písemky. Má spolusedící však na češtinářku vykulila oči a ihned na to se mě dotazovala, zda nevím, co daný pojem znamená. Já jsem pouze zakroutila hlavou na nevědění a zpět jsem se otočila ke své písemce. Avšak periferním viděním jsem zaregistrovala, jak má spolužačka vytáhla z kapsy pětipalcový mobil, položila ho vklidu na stůl a začala "googlit". Po deseti vteřinách se jí dozajista zablýsklo v očích, protože začala opisovat definici z wikipedie. A to je jenom začátek, co se na naší škole děje.
Minulý rok se psala poleletka z matematiky formátu A4, která se pyšnila svými ďábelskými rovnicemi. Ty měly pro nás představovat nevídanou překážkou, ale toutou představou se náš pan matikář velice mýlil. Více jak polovina mých spolužáků si před písemkou stáhla do mobilu aplikaci, která po vyfocení rovnice danou rovnici vypočítá i s postupm. Bylo docela smutné a zarážející, když ihned potom, co se učitel zády otočil, kdy rozdával písemky, z kapes začaly vytahovat mobily a studenti tak započali své "matematické dovednosti".
Možná si z Vás někdo myslí, že se jedná pouze o hrstku jedinců, kteří sídlí v zadních lavicích, tam, kam oko učitele nedohlédne, ale není tomu tak. U nás není problém, aby si žák sednul do první lavice, a při písemkce měl mobil na klínu, kdy učitel stojí metr od žáka a přitom si nevšimne, jak se žák upřeně dívá kamsi pod lavici na světélkující bod.

A teď k věci.

Na začátku školního roku se učitelé chvástali tím, jak upravili školní řád vůči mobilům. Píše se tam, že jakmile učitel při vyučovací hodině pouhým očkem zavadí o mobil na lavici, tak majiteli onoho mobilu si ihned píše třídní napomenutí. Kolikrát si ale říkám zda to tam opavdu píšou, protože jsem to ještě nikdy nezažila.
Naše škola o těchto podvodech dobře ví, ano, je si jich přímo vědoma, ale co by s tím měla dělat? Škola má dobrý průměr známek, takže se může chvástat světu, jaké chytré a nadané žáci to vychovává a jaký kvalitní vyučovací sbor vlastní. Upřímně mě to ale štve, přímo jsem z toho rozhořčená. Už druhým rokem jsem nenapsala ani čárku taháku, jsem na to pyšná, ale při pohledu na třídu při písemce, se mi trochu sevře žaludek. Pohled na podvádějící žáci a přihlížející učitelé, je smutný, a vždy mi hne se žlučí.
Známky na vysvědčení, tedy alespoň na naší škole jsou bezvýznamé a bezcenné. Fakt, že někdo má na vysvědčení jedničku, tak neznamená, že tento předmět bravůrně ovládá, protože se může jednat o čistokrevného trojkaře s rodokmenem. Jednoduše řečeno: vysvědčení je kus obyčejného papíru, na ktrém někdo vypsal náhodná čísla od jedničky do pětky.
Z toho vyplývá, že to jediné, co si z mé školy student odnese, je umění a porozumění podvodu a myslím si, že do dnešní doby v České republice je tento um velice užitečný.

Zvyšování platů v ČR

25. února 2018 v 20:59 | Aneta Burešová |  Realita dnešní doby
Na sousloví "zvyšování platů" dozajista kdaždý slyší, každý se otočí za zdrojem poetických slov. A je to pravda. Traduje se, že si na tom Česká republika neveda zas tak špatně, ale právě naopak. Paní učitelka s hrodstí pronesla: ,,Ano, je známo, tedy ve světě se říká, že jsme Evropský tygr." V tu chvíli kdybych však dojídala svou svačinu, tak by se mi asi sousto vpříčilo v hrdle, protože ani to sousto by nemohlo poslouchat takovéhle nesmysly. Zároveň nám ale paní učitelka napsala na tabuli důkaz, jenž Vám také předložím:

Rok 2016: 27 000,- X Rok 2017: 29 000,-

Těmito čísly chtěla naznačit, že se platy opravdu zvyšují, není to výmysl a můžeme být na to pyšní. No, jak se to ale vezme. Plat se navyšuje, ale jen těm vyvoleným. Prosím, berte na vědomí, že nikoho nehcci oddsuzovat, ale přijde mi trochu absurdní, když v televizi slyším: "Od příštího roku si přilepší státní zaměstnanci" což znamená úředníci, učitelé (kdy někteří z nich nic nenaučí) a samozřejmě politici. A že se nejdená o drobné. Myslím, že když si politici dokáží přilepšit i o 10 000,- tak průměrná mzda státu zřejmě poroste, protože si přiznejme, že u politikaření nesedí jeden člověk, ale jedná se o stovky vymytých mozků.



Na druhé straně platů však stojí tisíce rodin s dětmi, které se nacházejí nad propastí chudoby. Tyto rodiny místo toho aby se radovaly ze života, budovaly dětem budoucí zázemí, nebo je podporovaly v nejrůznějších kroužkách, tak se rodiče scházejí pravidelně u stolu a přemýšlí na čem ušetřit, co je tak asi nejnutnější koupit a jak přežít k další výplatě.
No dobře, nebudu jenom kritizovat, protože i tyto rodiny si přilepší, a to i kdyby o 1 000,-, tak co to je? V obchodě se ceny navyšují, a když koupíte to nejlevnější, tak máte strach abyste nedostali rakovinu, protože například nejlevnější párky nemají s masem nic společného, možná se kolem masa jen tak proletěly aby trochu načichly masem a to je vše. A z těchto humusů mají potom vyrůst zdravé děti?
Možná ještě někdo z Vás namítá a prohlašuje, že rodiče mají mít lepší vzdělání aby dosáhli "lepší" práce, protože podle Vás prodavčaka v tescu je prý podřadná práce, ale co když si prostě vysokou školu nemohli dovolit? Existují stipendia a další fondy, ale přeci jenom si řekněme, že nepokryjí veškeré náklady se školou spojené. A je zcela zřetelné, že ani jejich děti si nemohou dovolit vysokou bez podpory rodiču, tedy ano, ale na brigádách se ony dospělé děti nejspíš udřou k smrti.

Je to celkem vtipné, jak ti nahoře, ti, kteří si myslí, že jsou významní a my ti méněcený, tak rozhodují, kolik miliónů ještě mohou investovat do politické kampaně, kdežto na druhé straně jsou rodiny, které se modlí za to, aby jeden z rodičů nedostal výpověď, protože potom rovnou mohou jít pod most.

Jsme ale přeci Evropský tygr, ne? Možná je tohle daň za naši přezdívku.

Fronty pro banány?

22. února 2018 v 17:51 | Aneta Burešová |  Realita dnešní doby
,,Za mého mládí bylo všechno lepší." - často pronesená věta starými lidmi. A my, ti mladí, nad tím mávneme rukou a myslíme si své, protože je přece absurdní, aby minulá doba byla ta lepší. Nikdo přeci nevlastnil mobil, jen pár vyvolených vlastnilo auto a o internetu ani nemluvě, protože ani nebyl. V obchodech se přeci stály fronty a bylo nedostatkové zboží, ne? Je to přeci pravda, ne? Vždyť nám to vštěpují ve škole, tak to prostě musí být pravda, a nebo snad ne?
Je těžké abych mohla posuzovat socializmus jako něco, co jsem zažila, jelikož mé biologické hodiny tikají teprve sedmnáctým rokem, ale nejsem hloupá a mám svou hlavu.

Nezastávám se žádné doby, ale existují fakta, která jsou prostě daná a člověk je nepřepíše i kdyby chtěl.
Ano, za socializmu se mohly stát pověstné fronty, ale nebylo to porát, a potřebné zboží vždy bylo. Nikdo netrpěl hlady a žízní. Banány a mandarinky se objevily v obchodě jen na Vánoce, ale jednalo se o šťavnaté mandarinky, a ne o ty z penny, které by se někdy mohly prodávat mezi sešeným ovocem. Byl jeden druh chleba, tři druhy jogurtů, jeden druh mléka a například tři druhy suchého salámu. Strašné, že? Já Vás ale vyvedu z omylu. Když jste vstoupili do obchodu, tak rajčata voněla jako opravdová rajčata, a ne jako ta dnešní, kdy se zavřenýma očima nepoznáte, zda se jedná o rajče, protože je bez chuti. Chleba byl prostě chleba, chutnal jako chleba a měl i složení jako chleba a teď? Po třech dnech Vám začně plesnivět, protože se do něj přidávají staré kvasnice nebo se do těsta přidává starý rozemletý chleba. Ale hlavně že máme tolik druhů chleba, tleskám. Takhle bych mohla popisovat a porovnávat potravinu po potravině, ale to bychom tu byly do aleluja. Český národ si potrpí na kvantitu. Je lepší mít přeci dvacet druhů jogurtů v regále, které kolem mléka pouze letěly, než mít ve vedlejším regále dva druhy, kdy se jedná o nefalšované smetanové jogurty s pravým ovocem. Nemám pravdu? Vím, někdo však může namítnout, že máme tu možnost si koupit bio jogurt, bio sýr, bio šunku a dokonce jsem viděla i bio banány. Plně s tí souhlasím, ale myslím, že tyto věci mají pouze jedno společné, a to bio cenu. Řekněte mi popravdě, kolik rodin s dětmi může utrácet tisíce korun za potraviny, když se musí zaobírat ještě dalšími jinými věcmi jako je například bydlení? Za socializmu existovaly manželské půjčky, rodiny s dětmi stát podporoval a byla jistota práce. Teď Vás zaměstnacnec může kdykoliv vyhodit a Vy pak jako žebrák budete hledat další místo nebo skončite na úřadu práce. Dnešní stát se nezajímá, zda se máte dobře, zda nežijete od výplaty k výplatě a co jíte, jestli kvalitní potraviny a nebo ty ošizené, nezdravé a škodilvé. Státu to je šumák (jak se říká) protože Vás vidí jen jako plátce daní, a toť vše.
Možná někdo stále namítá a hájí dnešní dobu tím, že můžeme cestovat kam se nám zlíbí a můžeme studovat, kde se nám zachce. To je pravda, ale pro obyčejnou rodinu to je stejně tak trochu pohádka. Vše je o penězích a.... to je vlastně podstata. Je pravda, že jsou tzv. dávky na děti (nebo co to vlastně je). Je to asi průmerně 700,- (závisí to na věku dítěte). Co to ale v téhle době znamená? Nic. Vemte si kolik stojí škola, učebnice, různé školní akce a nedej bože doprava. Mně osobně stojí doprava do školy 500,- , a to nebydlím od školy až tak daleko. Už chápete, kde je ten zakopaný pes?
Náš stát se chvástá tím, jak jsme se zbavili zhoubné minulé doby po II. sv. válce, nastollii mnohem lepší režim a žijeme si tu jako páni. Ve skutečnosti však tisíce rodin žijí jako za socializmu a možná jsou na tom ještě hůř. Tyto rodiny nemohou žít s plou jistotou a denně se modlí aby se jejich cesta nezkřížila s cestou nečekaných vydajů, jako je například porucha auta, ledničky nebo dokonce náhlá nemoc jednoho s rodičů.

Pokud nejste z rodiny zastupitelů firem či managerů, tak možná chápate smysl tohoto článku. Nechci hájít tu ani tu dobu, pouze jsem přednesla fakta, nad kterými je dobré se zamyslet a neposlouchat žvásty učitelů či politiků jak náš stát opěvují. Někdy mi to příjde směšné, ale co s tím zmůžu? Vždyť jsem přeci jen naivní holka, ne? Přesně tak mě vidí náš stát, ale ne, nejsem. Nebudu poslouchat ódy na náš stát, když ony poetické velezpěvu nemusí mít s pravdou nic společného.
A jakého názoru jste Vy?

Pitný režim jako základ plochého bříška

21. února 2018 v 9:19 | Aneta Burešová |  Hubnutí
2, 3, a nebo 1 litr vody denně? Popravdě ani já sama nevím :D ale něco jsem v životě o tom přečetla a sama i zkusila, proto se pokusím věci uvést na pravou míru.

Pokud někdo touží po plouchém bříšku, či chce začít žít zdravěji, tak by se měl bezesporu zaměřit na svůj pitný režim. Nejdřív si ale ujasníme, co vlastně pít. Nejhorší věc, co se může vyskytnout na seznamu našich nápojů je coca cola, různé sladké limonády, energy drinky a samozřejmě taky alkohol. Po sladkých nápojích dostane náš organismus opět potřebu se něčeho napít, takže místo abychom zahnali žízeň, tak si ji ještě vlastně přivodíme. Pokud si ale místo sladké limonády, jako je například Fanta, vezmete např. ovocný džus jako je Relax a další, tak také zrovna dvakrát nejásejte. To, že píšou, že je džus vyroben ze 100 % ovoce, tak nemusí nutně znamenat, že se do zázračného džusu nepřidal žádný další cukr a konzervanty. Stručně řečeno: ve 100 ml ovocného džusu se nachází přibližne stejné množství cukru jako ve 100ml coca cole. Pokud ale toužíte po ovocném nápoji, tak doporučuji jediné: Koupit si své oblíbené ovoce a doma si z něj udělat smoothie a máte vyhráno. Můžete svůj vlastnoručně vyrobený nápoj vypít bez výčitků a pochválit se za to, že jste svému tělu dopřáli drahcené vitamíny, vlaknínu a energii.






Tudíž nám z toho vyplívá, že nejlepší, co si dopřát k pití, je pouhá čistá voda. Vím, každému asi nechutná a ohrnuje nad ní nos, ale můžu říct, že s trochou citrónové šťávy bych se upila k smrti. Je to osvěžující, chutné a zdravé, co víc si přát :D

Káva a pitný režim

Mnoho lidí se také ptá, zda se káva počítá do pitného režimu. No, je to sporné. Každý doktor Vám řekne něco jiného, protože je známo, že káva má močopudné vlastnosti a organismus tím dokáže dehydratovat. Jedna káva za den nenadělá žádnou škodu, ale pokud jste schopny vypít klidně 4 kávy, tak by bylo příhodné, kdyby jste asi 15 minut po kávě vypili ještě stejné množství vody. Zabráníte tak dehydrataci.
Když jsme si teď ujasnili, co bychom měli pít, nebo jaké alternativy nám svět nabízí, tak si zodpovezmě otázku:

,,Kolik vody se má denně vypít?"

Dobrá otázka, ale hned na záčátku musítě brát na vědomí, že sto lidí, sto chutí. Tudíž každý bude mít ideální množství vypité vody jiné. Celosvětově se udává průměr asi 2 litry, ale za předpokladu, že netrávíte svůj volný čas ve fittnes studiu, pak se Vaše potřeby samozřejmě zvýší. Každopádně co je dobré vědět, tak je fakt, že pokud pijete málo, tak můžete nabírat na váze a můžete trpět nafouklým břichem či se Vám mohou zvětšit míry v oblasi beder. A proč? Je to prosté, moc se o tom nemluví, ale lajcky to hned vysvětlím:

Pokud tělo přijme minimum vody, tak to bude chápat, jako stav nouze, kdy si myslí, že jste někde na pušti a v nejbližší době nedodáte tělu tekutiny. Tudíž tělo začně s vodou šetřit na horší časy a začně ji úmyslně ukládat do právě zmíněných partíí: boky a břicho. V tuto chvíli můžete nabrat o 2 - 3 kila na váze. Tělo se tudíž nemůže ani zbavit odpadních a škodlivých látek, které následně musí nazpět uložit. Pokud si ale myslíte, že velké množství vody také může být škodlivé, tak máte pravdu, ale to za předpokladu, že byste za den vypili 5 litrů vody. (Pili byste jako duha, jak se lidově říká :D) V tu chvíli zatěžujete zbytečně ledviny, což také není dobré.

Pít před nebo po jídle?


Je jasné, že si asi čaj nedáte před obědem. To je nesmysl, ale určitě byste si měli dát alespoň půl skleničky vody asi 15 -20 minut před obědem. Tím se již už trochu "nasytíte" a za druhé dodáte tělu dobrý podklad k budoucímu trávení. Pokud Vás však po obědě napadne hned si dát čaj či kávu, tak bych se od tohoto nápadu trochu vzdálila, protože Vám bude aokorát těžko. Tudíž je nejlepší počkat alespoň 20 minut a pak si klidně dát Vaši oblíbenou kávu :)

Člověk by měl pít průběžne. Po ránu je ideální vypít skleničku vody a pak po snídni si dát neslazený čaj. Následně by se mělo pít před každým větším chodem, či fyzickým výkonem. Pokud musíte do sebe avšak nasoukat nějakou tu energii (třeba po běhání), tak je ideální si vzít nějaké ovoce a po chvíli ho zapít vodou. Tím se vyhnete sladkým limonádám bohatých na kalorie a energii, po kterýh budete mít hned zákonitě žízeň :)

Myslím, že jako obecné shrnutí pitného režimu to prozatím stačí :)
Popřípadě piště do komentáří, co by Vás zajímalo ohledně zdravého životního stylu, nebo o čem byste si chtěli přečíst článek :)

Sebeuvědomění

18. února 2018 v 20:54 | Aneta Burešová |  Hubnutí
Nejdřívě, než začnete od základu měnit svůj životní styl, sedněte si v klidu ke stolu, vezměte si kus papíru, tužku, a sepište si pod sebe všechno jídlo, co jste za den přijali a co jste vypili. Takto sepisujte svůj den asi týden, až nakonec porovnejte všech sedm dní a zamyslete se nad každou položkou, jestli je k ž životu opravdu nutná, a nebylo by lepší ji nahradit třeba něčím zdravějším. Ano, mluvím tu o tzv. prázdných potravinách, které našemu tělu nedají nic deborého, pouze nás zasytí nachvíli tukem a cukrem, ale pocit plného břicha rychle vyprchá a člověk se už sápae po dveřích ledničky.

V tomto článku nebudu rozebírat, co by měl jednotlivý chod dne obsahovat (to až příště), ale teď si pouze řekneme, co by na Vašem seznamu rozhodně nemělo být :).


A co slazení kávy?

Nebudeme chodit dlouho okolo horké kaše a řekneme si to na rovinu. Jak asi tušíte, tak sušenky, chipsy, čokolády, bonbony, tučné uzeniny, hranolky či hamburgry by tam rozhodně neměly být a když ano, tak jen vzácně, třeba při najěké příležitosti :) Vím, chutná to dobře, ale v téhle době bohužel je takové pravdilo: Co chutná dobře, není zdravé, a co naopak nechutná dobře, nebo není dobře dochucené, tak prospívá zdraví :) Pokud ale máte motivaci žít zdravě, tak první krok v podobě odřeknutí tučných, přepalovaných a sladkých jídel nebude žádný problém.
To se týče ale i pitného režimu. Větčina lidí co znám, tak si vlastně sladí téměř všechno, od čaje až po kávu. Také jsem dřív tak pila, ale postupně jsem si ubírala cukru, popřípadě jsem ho nahrazovala medem, až jsem přestala nakonec úplně sladit. Pokud pijete jednu kávu denně a sladíte si ji lžičkou cukru, tak se o nic nejedná, ale pokud jste ten typ člověk, jenž kávu potřebuje na povzbuzení ráno, pak k obědu a nakonec pěkně na dobré spaní a to nemluvím o kávě v práce, tak asi tušíte, co řeknu. Káva ke káve....lžička cukru ke lžičce....no....
Je jasné, že toto množství cukru již není zanedbatelné.




Takže abych šla k věci. V tomto článku směřuji k tomu, že je důležité si uvědomit, jaké potraviny přijímáte a čím je následně zapíjíte. Důležité teď bude si uvědomit největší chyby ve Vášem jídelníčku. Zkuzte si vyškrtak všechny sladkosti a věci zmiňované výše a podívejte se, co Vám z jídelníčku zůstalo. Pokud Vám tam nezůstalo skoro nic, tak nejásejte. Právě mnoho lidí si myslí, nebo je jim vštěpováno, že čím menší porce, míň jídla, tím je to lepší a člověk tak může žít do ale luja. No, taky jsem si tak myslela, ale nedoporučuji, protože se může taky stát, že se ocitnete před branami anorexie.
Takže, z dnešního článku vyplívá: Na záčátku neblbněte a hned si nekupujte tuny ovesných vloček, vklidu popřemýšlejte, jak se stravujete, čím jídlo zapíjíte a co by se v jídelníčku mohlo změnit. Zdravý životní styl je běh na dlouhou dobu, tudíž se nepouštejte do ničeho po hlavě, ale namísto toho pěkne začneme od základu :)


Rafinovaný cukr?

16. února 2018 v 22:22 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Energie. K čemu se vlastně vztahuje? A co vlastně má popisovat? Myslím, že každý má na tento pojem jiné mínění či názor. Někdo by pronesl, že se jedná o veličinu ve fyzice, tedy mluvili bychom tu o jakýchsi strojích a dalších věcěch, které jsou mně osobně trochu cizí :D
Neuvědomujeme si to, ale energie je svým způsobem naše nejdůležitějěší součát sama sebe a musíme si její hodnoty udržovat. Mluvím tu tedy o správném fungování těla, mysly a vnímání. Každý z nás byl jednou na pokraji svých sil a stál před branami vyčerpání, jelikož tělo postrádalo energii. Většina lidí si pod spojením energie a člověk vybaví cukr, cukr a cukr. Nemohu jinak než souhlasit, ale o jakým cukru se tu vlastně bavíme? O tom přírodním? Blbost.
,,Jsem unavená, musím si dát něco sladkýho." - tuto větu proneslo již nespočet lidí a nespočet ještě dozajista pronese. V cukrovinkách a jiných sladkostech se skrývá nepředstavitelné množství energie, která je ukryta v rafinovaném cukru, jenž tak opěvujeme jako lék proti únavě a stresu. Funguje to. Vezmu si čokoládu a hned jsem plná energie, ale... má to jeden háček. Energie přijatá ve sladkostech ryvhle vyprchá a člověk má potřebu si opět něco vzít, a pak ještě a pak nakonec člověk skončí u pytlíku brambůrků. Jinak řečeno: člověk si zadělává na obezitu, nadváhu a špatné fungování těla. Možná někdo namítne, že bez cukru člověk nepřežije, tudíž je nezbytnou naší součástí. Nefalšovaná pravda, ale co co tedy jedli lidé před půl tisíciletím, když neměli po ruce žádnou tabulku čokolády? Museli nějak přežít, a nebo ne?
O ovoci , ovesných vločkách či luštěninách se mluví jako o věcech, které jsou ideální na hubnutí a mají v sobě dostatek vitamínů, ale na cukr a ENERGII se zapomíná. Nejen, že přijímáme v těchto věcech přírodní cukr, ale současně i obrovské množství energie. Člověk by měl s energií dobře zacházet a předvídat jaké množství energie bude tělo při danné činnosti potřebovat. Nejlepší možnost, jak si ji šetřit, je vyhýbat se stresovým situacím, které nás ubíjí a ničí, dále se vyhábat zbytečným konfliktům a hýbat se :D Možná si to protiřečí. ,,Když přeci při sportu vydávám energii, tak jak ji tím sakra můžu šetřit?" Vámi možná položená otázka.
Ano, opět máte pravdu. Při běhání a posilování se vydává energie, ale pouze ta, která slouží svalům. Místo toho čerpáte energii duševní. Cítíe se fit a silnější po straně duševní. Je důležité rozeznat druhy energii, které v našem těle můžeme najít.
Myslím, že člověk se může cítit fit, či jak se říká ,,ve své kůži" pouze za předpokladu, že energie duševní a fyzická budou v rovnováze. Pokud nemáme duševní energii pokupě, nemáme ani náladu nic dělat pro naše zdraví, tudíž strádáme i na fyzické energii. Je to jakýsi začarovaný kruh.
Pouze zdravá životospráva, zdravý životní styl a pohodový život nám mohou ušetřit nemalé množství energie a místo sešenek, si radši olpupat banán a nebo při cestě do práce si dát jedno jablko.

Hubnout?

14. února 2018 v 22:55 | Aneta Burešová |  Hubnutí
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že každá dívka touží po plochém bříšku a žirafích nohách. V této rubrice se Vás pokusím nasměrovat na cestu zdraví, zdravého životního stylu, popřípadě odpovídat na dotazy a tak :)

Nejprve musím říct, že hubnutí a hubnutí je rozdíl. Jako první věc, než se rozhodnete zhubout, bych doporučovala se na chvíli pozastavit nad otázkou: ,,Potřebuji vůbec zhubnout?" Můžete si to klidně říct před zrcadlem a chvíli se jen tak sledovat. Pokud ale sevřete rukama břicho, a budete tím tak tvarovat tzv. faldík tuku, tak jste samozřejmě se sebou nespokojeni, ale ve skutečnosti nemusíte trpět žádným přebytkem tuku.
V minulosti se vystřídalo nespočet druhů ženské krásy: od impozantního poprsí, až přes nohy jako tyčky od čínské polévky. Dnes je ženská krása přisuzována modelkám, které na sobě nedají znát ani gram tuku navíc, čímž deprimují život většině dívek. Nezoufejte však, teď Vám povím malou zajímavost. Položili jste si již otázku, proč jsou vlastně modelky tak hubene a vysoké?
Je to prosté. Na vinně stojí módní návrháři. Pokud jste někdy zpozorovali nějaký jejich návrh, tak si určitě vzpomínáte, že náčrtek tvořila postava s trupem vosího pasu, jelikož se jim tak navrhuje lépe, než aby se trápili s malováním pravých ženských křivek a pak ještě na ono tělo navrhli nějaké šaty.
Ženké krása a ideál je tudíž velmi zkreslený a mnoho dívek díky tomu již ozkoušelo nemoc anorexie či bulímie. Pokud Vám však už doktor poukazoval na Vaši váhu, tak pak ano, pár kil dole není zas tak špatná věc, ale jiank Vám postačí změnit životní styl, občasný pohyb, a bez žádných diet docílíté zdravě fungujícího těla.

Nebudu tady popisovat rady a tipy, co jsem někde slyšela a někdo mi poradil, ale budu mluvit ze zkušenosti obyčejné sedmnáctileté dívky, jež si před dvěma roky myslela, že je tlustá, proto zhubla deset kilo, myslela si, že je zdravá, ale nakonec si musela přiznat, že sotjí před branami ANOREXIE. Ano, chci na to poukázat. Nechci se vytahovat tím, že jsem z ní vyvázla celkem bez úhony (i když následky z ní stále mám, ale to až příště) , ale chci někomu třeba otevřít oči a odvrátit člověka od cesty, jež vede k anorexii.


Ředitel první třídy

11. února 2018 v 15:09 | Aneta Burešová |  Český školský systém
Já osobně jsem názoru, že první stupeň základní školy je nejdůležitější období základní školy. Pokud prvňáček obdrží dobrého učitele, který udělá dobrý dojem na děti a dokáže děti přesvědčit o tom, že škola není zas tak špatná věc, tak je to vpořádku. Dítě má dobře našlápnuto a dostává základy, které jsou tak důležité pro následující třídu. U nás na vesnici však existuje taková škola, která se vymyká všem představám prvního stupně.
Jedna se o školu na vesnici, tudíž je jasné, že tu budou dvoutřídky. 1. a 2. jsou spojeny a pak 3. a 4. Na prvním stupni vyučuje pan ředitel, který,...no. Asi takhle. Jsem plně přesvědčena, že takovýhle člověk na prvním stupni nemá co dělat. Sama jsem ho v první třídě zažila a stalo se mi tohle....
Poslušne jsem při matematice počítala příklady. Rafička hodin se přehopula na známý čas, čas velké přestávky. Plná nadšení po skončení zvonění jsem vyjekla: ,,Konečně přestávka!" Ihned na to jsem však pocítila, jak mi někdo uchopil vlasy za uchem a prudce přitiskl hlavu k lavici. Než jsem se stačila vzpamatovat, tak jsem pouze zaslechla. ,,O přestávce se nahlas nemluví." - slova ředitele.
Myslím, že jsem alespoň trochu navodila představu, jak má pan ředitel vlídný a milý vztah k dětem.
No dobře, někdo možná namítne, že v dnešní době je potřeba trochu autority a děti srovnat do latě. Plně s tím sohlasím, ale to za předpokladu, že učitel dítě naučí.

Myslím, že je trocu absorutní, když.....

Rodič příjde v první třídě na rodičák a je plný v očekávání, jak se jeho dítku ve škole vede. ,,Žádný problémy nenastaly. Je to kluk, tak je jasný, že nějaká ta lumpárna s klukama proběhla, ale to k tomu patří," praví ředitel. ,,A jak škola? Jde mu to? Nemá nějaké větší problémy třeba s psaním a nebo s mluvením?" táže se matka prvnňáčka. Ředitel však kroutí hlavou a povídá: ,,Bez problému. Plní si své povinnosti a je to pohodový kluk." A tím listopadový rodičák končí...

Dva měsíce přek koncem roku....

Na poslední rodičák první třídy jde matka beze strachu a bez žádných výčitek. Pan ředitel je ale jiného názoru. "Tedy musím říct, že ten Váš kluk prostě lajdačí. Neumí držet tužku a prostě tak. S tím psaním měl už od začátku problémy a chtělo by to si s ním doma sednout a naučit ho to," hlesl arogantě ředitel. Matka se v tu chvíli cítila jako hloupá a nepozorná matka, která svému dítěti nevěnuje pozornost.
Víte ale co je na tom nejvtipěnější? Za mých let, což je asi tak 10 let zpátky, se písanky používaly pouze do druhé třídy a teď? Používá je i 4. třída. Nevím proč, ale mohu s tušením říct, že je to z toho důvodu, že pan ředitel neumí dítě v první a druhé třídě naučit psát. Možná to je proto, že neustále není ve škole a zaskakuje ho paní družinářka, a nebo to je tím, že prostě neumí učit. Chování k dětem v prní třídě má jako k vysokoškolákům, možná i hůř. Dítě nemůže projevit svůj názor a musí chápat to, že ředitel má vždycky pravdu a dítě, ať řekne cokoliv, tak to je špatně.
S příkládem, jak dítě na konci neumělo držet tužku, tak se tak událo v naší rodině. Jednalo se o mého bratra. Do teď vím, že mamka byla z roho zoufalá a zároveň naštvaná. ,,To jako to neviděl na začátku? Nejdřív vše odkejve, že je všechno v pohodě a na konci roku řekne, že se to sním táhne od začátku a máme ho to prostě naučit," pronesla rozhořčeně mamka.
A co na to říkáte Vy? Jaký máte názor na takového ředitele?

Předškolní docházka v ČR

10. února 2018 v 8:17 | Aneta Burešová |  Český školský systém
Když se řekne školka, tak si asi každý představí shluk malých pobíhajících dětí, který se handrkují o hračky, hrají si na vojáky či zdravotní sestřičky a nebo si jen tak malují a u toho stihnout dělat ještě dalších deset věcí. Tuto zkreslenou představu bych vlastnila asi hodně dlouho, nebýt být sestrou mladšího bratříčka.
Jmenuje se Jakub a je mu šest roků. Ve školce navštěvuje předškolní oddělení a musím říct, že výchova předškoláka spočívá v tom, že učitelky nacpu všechny vědomosti do dětí, jen aby učitelé v první a druhé třídě nemuseli nic dělat.
,,Řekni mně Jiříku, jak se jmenuje náš preziddent?" ptá se paní učitelka. Já jsem se trochu pozastavila, protože jsem přemýšlela, jestli jsem slyšela správně. Dítě ve věku 5-6 let v životě nevidělo pana veleváženého prezidenta, nemá páru o tom, že žijeme v republice a natož aby mělo povědomí o sféře politické. Někdo ale namítne, že je to zcela vpořádku a dítě má mít všeobecný přehled, no dobře, budu to akceptovat.
Pak Vám tedy ale položím otázku: Myslíte si, že by si dítě předškolního věku při říkání čísel mohlo pomáhat prsty? Samozřejmě, že nemohlo, protože pak by se jednalo o zaostalé myšlení dítěte. Toto pronesla jedna státní pracovnice v poradně, kterou můj bratr musel navštívit, jelikož mí rodiče usilovali o odklad. ,,Upřímně, ani já bych za tou babou nešla. Mračila se a očima na tebe pohlížela jako na nějaký odpad," pronesla mamka doma.
Paní z poradny si mého šestiletého bratra vzala k sobě do ordinace na dvě hodiny, ve kterých zjistila: ,,Váš syn je pomalý, trvá mu rozhodování, při počítaní si pomáhá prsty a jeho slovní zásoba je strohá a špatně se vyjadřuje." Takto zněl verdikt paní z poradny. ,,Upřímně jsem se před ní cítila jako debil," helsla chmurně mamka, jelikož do ordinace Kubu pustila z představou, že je plně schopný jedinec po stránce sociální, ale očividně se mýlila. Prý nemá slovní zásobu a doma nám vklidu může popsat, jak funguje motor, co je gola a jaké klíče se používají při opravování. ,,Nevím, jestli si tu sladkost mohu dovolit, protože jsem nesnědl oběd." Výpisek z jedné jeho fráze. A že je pomalý v rozhodování ? Myslím, že každý se rozhoduje na základě přemýšlení a ruku na srdce, kdo při rozhodování, někdy přemýšlel i pět minut.
Myslím, že závěr je zcela zřetelný...
Čeští předškolácí mají mít tyto vlastnosti: Musí být do všeho hr, žádné logicé uvažování, ale popadnout první volbu a nempřemýšlet, jeslti je správná nebo ne. Dále tu máme znalosti Českké republiky, rozvrstvení vlády, odrecitovat státní znaky, prostě Cech jak poleno. Dále vylepšená slovní zásoba, která by asi podle úředníků měla být asi takováhle: ,,Jablko. Jedná se o plod, který řadíme do ovoce. Obsahuje vysoký podíl vlkákniny, která nám napomáhá při trávení."
Myslím, že nebudu stát vůbec v údivu, když se za dvacet let bude dítě ve školce učit čínsky, protože naše republika bude ve vlastnictví Číny. Nebo se hranice první třídy posune a dítě bude navštevovat školu již od svých čtyř let.
Vědecké studie však prokazji, že dítě je mentálně vyspělé až v šesti nebo sedmi letech. Až v tomto věku chápe pojem viny a začíná odhalovat zákoutí sociálních vztahů. Bohužel to úřednící nahoře, kteří rozhodují o našem životě, nevidí a s mlaým dítětem zacházejí jako s budoucím plátcem danní.

Naivní slepice

9. února 2018 v 16:43 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Zní to lákavě, zní to jako něco, co má každý. Stačí se pouze chopit svého života, splnit si svá přání, zapomenout na druhhý a starat se sám o sebe. Lehké to však není. Sama jsem to zažila. Prošla jsem si obdobím, kdy mi i doktoři začali hrozit. A proč? Snažila jsem se žít život někoho druhého a na svůj vlastní jsem zanevřela. Zapomněla jsem, že nějaký mám.

Vše začalo na přelomu deváté třídy.

Také se Vám stalo, že najednou zjistíte, že po chodbách školy se prochází chlapec, který je pro Vás něčím výjimčný. Nemůžete přijít ani za mák proč, ale po pár týdnech zjistíte, pochopíte, proč mu porát věnujete oči. Vaše srdce se může zbláznit, když ho spatříte. Láska. První láska ve vašem životě. Bohužel člověk žije v iluzi. Žije v pohádce, která nemá s realitou nic společného. Postupem času zjišťujete, že Vás vlastně ignoruje. Zablokuje si Vás na Fb za pouhé ,,Ahoj. " , které jste mu napsali a pak se ptáte sami sebe, proč to vlastně udělal?
Přesně tohle se mi stalo. Bohužel můj naivní a slepičí mozeček nechápal, že na světě existuje milion dalších kluků, a že není všem dnům konec, když si mě onen dotyčný nevšímá. Dlouhé týdny jsem přemýšlela, co je se mnou špatně. Mám snad špatnou barvu vlasů, která se mu nelíbí? Nebo nosím malý výstřih? Byla jsem celá zoufalá a odpovědi jsem hledala v pozorování holek, které se nachomítaly v jeho blízkosti.
Štíhlé proporce, krásná plochá bříška, podprsenka nedržela ženské poprsí, ale pouze vycpávky. A to vše jsem neměla. V tu dobu jsem nebyla žádná padesátikolivá modelk a nepyšnila jsem se plochým bříškem, ale měla jsem ženské křivky a mé poprsí mi mohla kdejaká závidět. V tu dobu jsem si to ale neuvědomovala.
Před prázdninami jsem si nastavila cíl a to: mít ploché bříško, zhubnout a udržovat si ony míry. Celé prázdniny jsem se snažila ze sebe udělat něco, co jsem nebyla a co jsem ani nechtěla být, ale posedlost dotyčným, mě hnala kupředu.
Musím říct, že výsledky se dostavily. Po půl roce intenzivního cvičení, odříkání si sladkostí, zmrzlin, ale dokonce i domácích koláčů, jsem dosáhla mír, o kterých jsem snila. Byla jsem šťastná, že můžu obléknout velikost kalhot, které nosí holky v mém okolí. Byla jsem na sebe pyšná. Ve svém stravovaní a stylu života jsem neviděla ani jednu chybu....ale.......
porát mě ignoroval.
V tu chvíli jsem přestala vše chápat. Udělala jsem pro to maximu. Copak jsem porát tlustá? Nebo jsem snad malá? Jsem pro něj dost chytrá? Tisíce otázek se mi hemžily myslí jako parazité. Než jsem ale stačila prozřít, tak mé tělo, ve kterém jsem najednou začala cítit špatně, a to z důvodu, že se mu stále nelíbím, mi začalo dávat najevo, že není zdravé.
Slabost, Mdloby. Nervozia. A v neposlední řadě přestaly chodit měsíčky.....
Usoudila jsem, že jsem asi něco uděla špatně a svou chybu jsem přehlédla.
Neochotně, ale nuceně jsem s mamkou zašla k doktorce. Ta mi oznámila, že stačí ještě pět kilo dole, a můžu si zahrávat s anorexií a s dětmi, které bych v budoucnu mohla mít, se můžu rozloučit....
Myslím, že jsem potřebovala tenhle spínač. Tento ukazatel, abych si uvědomila, že jsem se celou dobu snažila vtělit do někoho cizího. Snažila jsem se stát dívkou, které se podobaly jako vejce vejci a zpomněla jsem, že mám právo být jiná a nikde není psáno, že být jiným, je trestné.
Chlapec, kvůli kterému se toto stalo, o tom neví, a asi nikdy vědět nebude. Nebude vědět to, že jedna hloupá a naivní dívka pro něj obětovala to nejcenější: zdraví a sebe sama.

Doufám, že můj příběh třeba někomu otevře oči. Vím, je težké přijmout realitu svého vzhledu, ale pokud máme o pět kilo podkožníhu tuku navíc, než kdejaká modelka, nevadí. O tom ten život je. Být jiný. Něčím se odlišovat.