Fronty pro banány?

22. února 2018 v 17:51 | Aneta Burešová |  Realita dnešní doby
,,Za mého mládí bylo všechno lepší." - často pronesená věta starými lidmi. A my, ti mladí, nad tím mávneme rukou a myslíme si své, protože je přece absurdní, aby minulá doba byla ta lepší. Nikdo přeci nevlastnil mobil, jen pár vyvolených vlastnilo auto a o internetu ani nemluvě, protože ani nebyl. V obchodech se přeci stály fronty a bylo nedostatkové zboží, ne? Je to přeci pravda, ne? Vždyť nám to vštěpují ve škole, tak to prostě musí být pravda, a nebo snad ne?
Je těžké abych mohla posuzovat socializmus jako něco, co jsem zažila, jelikož mé biologické hodiny tikají teprve sedmnáctým rokem, ale nejsem hloupá a mám svou hlavu.

Nezastávám se žádné doby, ale existují fakta, která jsou prostě daná a člověk je nepřepíše i kdyby chtěl.
Ano, za socializmu se mohly stát pověstné fronty, ale nebylo to porát, a potřebné zboží vždy bylo. Nikdo netrpěl hlady a žízní. Banány a mandarinky se objevily v obchodě jen na Vánoce, ale jednalo se o šťavnaté mandarinky, a ne o ty z penny, které by se někdy mohly prodávat mezi sešeným ovocem. Byl jeden druh chleba, tři druhy jogurtů, jeden druh mléka a například tři druhy suchého salámu. Strašné, že? Já Vás ale vyvedu z omylu. Když jste vstoupili do obchodu, tak rajčata voněla jako opravdová rajčata, a ne jako ta dnešní, kdy se zavřenýma očima nepoznáte, zda se jedná o rajče, protože je bez chuti. Chleba byl prostě chleba, chutnal jako chleba a měl i složení jako chleba a teď? Po třech dnech Vám začně plesnivět, protože se do něj přidávají staré kvasnice nebo se do těsta přidává starý rozemletý chleba. Ale hlavně že máme tolik druhů chleba, tleskám. Takhle bych mohla popisovat a porovnávat potravinu po potravině, ale to bychom tu byly do aleluja. Český národ si potrpí na kvantitu. Je lepší mít přeci dvacet druhů jogurtů v regále, které kolem mléka pouze letěly, než mít ve vedlejším regále dva druhy, kdy se jedná o nefalšované smetanové jogurty s pravým ovocem. Nemám pravdu? Vím, někdo však může namítnout, že máme tu možnost si koupit bio jogurt, bio sýr, bio šunku a dokonce jsem viděla i bio banány. Plně s tí souhlasím, ale myslím, že tyto věci mají pouze jedno společné, a to bio cenu. Řekněte mi popravdě, kolik rodin s dětmi může utrácet tisíce korun za potraviny, když se musí zaobírat ještě dalšími jinými věcmi jako je například bydlení? Za socializmu existovaly manželské půjčky, rodiny s dětmi stát podporoval a byla jistota práce. Teď Vás zaměstnacnec může kdykoliv vyhodit a Vy pak jako žebrák budete hledat další místo nebo skončite na úřadu práce. Dnešní stát se nezajímá, zda se máte dobře, zda nežijete od výplaty k výplatě a co jíte, jestli kvalitní potraviny a nebo ty ošizené, nezdravé a škodilvé. Státu to je šumák (jak se říká) protože Vás vidí jen jako plátce daní, a toť vše.
Možná někdo stále namítá a hájí dnešní dobu tím, že můžeme cestovat kam se nám zlíbí a můžeme studovat, kde se nám zachce. To je pravda, ale pro obyčejnou rodinu to je stejně tak trochu pohádka. Vše je o penězích a.... to je vlastně podstata. Je pravda, že jsou tzv. dávky na děti (nebo co to vlastně je). Je to asi průmerně 700,- (závisí to na věku dítěte). Co to ale v téhle době znamená? Nic. Vemte si kolik stojí škola, učebnice, různé školní akce a nedej bože doprava. Mně osobně stojí doprava do školy 500,- , a to nebydlím od školy až tak daleko. Už chápete, kde je ten zakopaný pes?
Náš stát se chvástá tím, jak jsme se zbavili zhoubné minulé doby po II. sv. válce, nastollii mnohem lepší režim a žijeme si tu jako páni. Ve skutečnosti však tisíce rodin žijí jako za socializmu a možná jsou na tom ještě hůř. Tyto rodiny nemohou žít s plou jistotou a denně se modlí aby se jejich cesta nezkřížila s cestou nečekaných vydajů, jako je například porucha auta, ledničky nebo dokonce náhlá nemoc jednoho s rodičů.

Pokud nejste z rodiny zastupitelů firem či managerů, tak možná chápate smysl tohoto článku. Nechci hájít tu ani tu dobu, pouze jsem přednesla fakta, nad kterými je dobré se zamyslet a neposlouchat žvásty učitelů či politiků jak náš stát opěvují. Někdy mi to příjde směšné, ale co s tím zmůžu? Vždyť jsem přeci jen naivní holka, ne? Přesně tak mě vidí náš stát, ale ne, nejsem. Nebudu poslouchat ódy na náš stát, když ony poetické velezpěvu nemusí mít s pravdou nic společného.
A jakého názoru jste Vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. února 2018 v 19:27 | Reagovat

Já z té doby měla nejradši to, že nájem byl jen desetina platu :-)
A pak to, že auta měli jen vyvolení, jak píšeš a tak se nesolily vedlejší silnice a dalo se na nich celé dny sáňkovat, neboť tam byl sníh a žádná auta :-)
A pomeranče byly sice hnusné, kubánské, ale v době nedostatku chutnaly mnohem víc, než ty dnešní :-)
Jasně, že ta doba měla své zápory, a je taky dost dobře možné, že já jí vidím ještě dětskýma očima, protože jsem byla školou povinná, ale asi by mi vyhovovala víc, než ta dnešní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama