Hubnout?

14. února 2018 v 22:55 | Aneta Burešová |  Hubnutí
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že každá dívka touží po plochém bříšku a žirafích nohách. V této rubrice se Vás pokusím nasměrovat na cestu zdraví, zdravého životního stylu, popřípadě odpovídat na dotazy a tak :)

Nejprve musím říct, že hubnutí a hubnutí je rozdíl. Jako první věc, než se rozhodnete zhubout, bych doporučovala se na chvíli pozastavit nad otázkou: ,,Potřebuji vůbec zhubnout?" Můžete si to klidně říct před zrcadlem a chvíli se jen tak sledovat. Pokud ale sevřete rukama břicho, a budete tím tak tvarovat tzv. faldík tuku, tak jste samozřejmě se sebou nespokojeni, ale ve skutečnosti nemusíte trpět žádným přebytkem tuku.
V minulosti se vystřídalo nespočet druhů ženské krásy: od impozantního poprsí, až přes nohy jako tyčky od čínské polévky. Dnes je ženská krása přisuzována modelkám, které na sobě nedají znát ani gram tuku navíc, čímž deprimují život většině dívek. Nezoufejte však, teď Vám povím malou zajímavost. Položili jste si již otázku, proč jsou vlastně modelky tak hubene a vysoké?
Je to prosté. Na vinně stojí módní návrháři. Pokud jste někdy zpozorovali nějaký jejich návrh, tak si určitě vzpomínáte, že náčrtek tvořila postava s trupem vosího pasu, jelikož se jim tak navrhuje lépe, než aby se trápili s malováním pravých ženských křivek a pak ještě na ono tělo navrhli nějaké šaty.
Ženké krása a ideál je tudíž velmi zkreslený a mnoho dívek díky tomu již ozkoušelo nemoc anorexie či bulímie. Pokud Vám však už doktor poukazoval na Vaši váhu, tak pak ano, pár kil dole není zas tak špatná věc, ale jiank Vám postačí změnit životní styl, občasný pohyb, a bez žádných diet docílíté zdravě fungujícího těla.

Nebudu tady popisovat rady a tipy, co jsem někde slyšela a někdo mi poradil, ale budu mluvit ze zkušenosti obyčejné sedmnáctileté dívky, jež si před dvěma roky myslela, že je tlustá, proto zhubla deset kilo, myslela si, že je zdravá, ale nakonec si musela přiznat, že sotjí před branami ANOREXIE. Ano, chci na to poukázat. Nechci se vytahovat tím, že jsem z ní vyvázla celkem bez úhony (i když následky z ní stále mám, ale to až příště) , ale chci někomu třeba otevřít oči a odvrátit člověka od cesty, jež vede k anorexii.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 19. února 2018 v 11:44 | Reagovat

Rozhodně s tvým názorem souhlasím. Spousta holek se trápí, přestože to ani nemají zapotřebí. Pamatuji si, že v patnácti, kdy jsem měla padesát kilo, jsem se hrozně trápila. Teď vážím o něco víc, ale už to tak neřeším. Sportuju, snažím se jíst zdravě a být v pohodě. Člověk by měl hledat hlavně tu rovnováhu :-).

2 Atheira Atheira | Web | 19. února 2018 v 14:20 | Reagovat

Pohyb nemá být občasný. Pohyb má totiž být součástí běžného dne. Kdyby lidi trochu víc něco dělali a nebyli líní (řada z nich si ani neuvědomuje, že sr hýbe málo, protože jsou tak vedení už od rodičů) a odbourali takový to "zobání" - tu sušenku, tamhle rohlík mezi jídly, nemuseli by pak držet drastické diety ani brečet do polštáře. Další věc je vážení. Od určitý fáze je to spíš zlo... Vím jistě, že bych si navážila víc kil než některé slečny, které pohledově "váží víc než já" což vlastně není pravda. Přesto bych oblékla menší velikost.
Prostě je to o přístupu. Dělat věci přirozeně. Netrápit se, ale zároveň nebýt líná lemra. Nepřežírat se, ale ani nehladovět. Zhubnout je lehké. Jen se z toho nesmí dělat věda. Pro začátek může stačit pravidelná svižná chůze. I jen z toho, že se člověk pohybuje na čertvém vzduchu se pak cítí líp.

3 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 19. února 2018 v 14:39 | Reagovat

Dnes jsem si poměřovala oblečení, něco je mi lepší, ale je fakt, že jsem tuhle měla pocit, že bych si přála zažít vystouplá žebra a mezeru mezi stehny, kdy máte kotníky u sebe a ty nohy se vám ani přesto nedotýkají...

4 Marlow Marlow | 19. února 2018 v 21:27 | Reagovat

Za sebe musím říct, že trpím přesně opačným problémem. Téměř celý život trpím podváhou a taky to tedy není žádný med. :D Neustále poznámky, že máte víc jíst, i když žerete z celé rodiny nejvíc, všude vám lezou žebra, sedět na kostech je čirý utrpení...
Myslím si, že hlavní je, si najít tu optimální váhu. Já na sobě poznám každý kilo a sice mi tabulky říkají, že bych měla vážit 45 kilo, ale já vím, že 42 je akorát, kdy netrpím, nejsem pod hranicí podvýživy a cítím se ve svém těle fajn, navzdory tabulkám, zatímco ve 45 kilech se už cítím tlustá, přijde mi, že mi roste břicho a bojím se jít do plavek. :) Každý má tuto hranici jinde a hrozně se mi líbí plnoštíhlé, či oplácané dívky, které to umí prodat. Nestydí se za svou váhu (i když vlastně není za co se stydět) a vypadají krásně, protože se tak cítí.

5 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 19. února 2018 v 22:17 | Reagovat

Já mám ke své výšce normální váhu, mnozí mi říkají, že jsem hubená, ale nebudu kecat, o svém faldíku na břiše vím a ráda bych se ho zbavila :-/ :-D.

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 20. února 2018 v 11:04 | Reagovat

Důležité je mít kolem sebe dobré lidi. Neříkám, že je to všechno, ale je to základ. Už je to nějaký čas, kdy jsem si stoupla na váhu. V podstatě se řídím svými kalhotami - nezapnu je, to je pro mě signál, že musím něco změnit. A naopak když je zapnu, tak pohoda. Ale možná to je jen má láska k jídlo, co způsobila, že jsem se nikdy nepokoušela dojít k branám "dokonalé" postavy.

7 Adeleide Adeleide | 20. února 2018 v 19:54 | Reagovat

[3]: Žebra mi nelezou a přesto mám mezeru mezi stehny... pořiď si nohy do O.! :)

8 Adeleide Adeleide | 20. února 2018 v 19:55 | Reagovat

[5]: Uřezat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama