Naivní slepice

9. února 2018 v 16:43 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Zní to lákavě, zní to jako něco, co má každý. Stačí se pouze chopit svého života, splnit si svá přání, zapomenout na druhhý a starat se sám o sebe. Lehké to však není. Sama jsem to zažila. Prošla jsem si obdobím, kdy mi i doktoři začali hrozit. A proč? Snažila jsem se žít život někoho druhého a na svůj vlastní jsem zanevřela. Zapomněla jsem, že nějaký mám.

Vše začalo na přelomu deváté třídy.

Také se Vám stalo, že najednou zjistíte, že po chodbách školy se prochází chlapec, který je pro Vás něčím výjimčný. Nemůžete přijít ani za mák proč, ale po pár týdnech zjistíte, pochopíte, proč mu porát věnujete oči. Vaše srdce se může zbláznit, když ho spatříte. Láska. První láska ve vašem životě. Bohužel člověk žije v iluzi. Žije v pohádce, která nemá s realitou nic společného. Postupem času zjišťujete, že Vás vlastně ignoruje. Zablokuje si Vás na Fb za pouhé ,,Ahoj. " , které jste mu napsali a pak se ptáte sami sebe, proč to vlastně udělal?
Přesně tohle se mi stalo. Bohužel můj naivní a slepičí mozeček nechápal, že na světě existuje milion dalších kluků, a že není všem dnům konec, když si mě onen dotyčný nevšímá. Dlouhé týdny jsem přemýšlela, co je se mnou špatně. Mám snad špatnou barvu vlasů, která se mu nelíbí? Nebo nosím malý výstřih? Byla jsem celá zoufalá a odpovědi jsem hledala v pozorování holek, které se nachomítaly v jeho blízkosti.
Štíhlé proporce, krásná plochá bříška, podprsenka nedržela ženské poprsí, ale pouze vycpávky. A to vše jsem neměla. V tu dobu jsem nebyla žádná padesátikolivá modelk a nepyšnila jsem se plochým bříškem, ale měla jsem ženské křivky a mé poprsí mi mohla kdejaká závidět. V tu dobu jsem si to ale neuvědomovala.
Před prázdninami jsem si nastavila cíl a to: mít ploché bříško, zhubnout a udržovat si ony míry. Celé prázdniny jsem se snažila ze sebe udělat něco, co jsem nebyla a co jsem ani nechtěla být, ale posedlost dotyčným, mě hnala kupředu.
Musím říct, že výsledky se dostavily. Po půl roce intenzivního cvičení, odříkání si sladkostí, zmrzlin, ale dokonce i domácích koláčů, jsem dosáhla mír, o kterých jsem snila. Byla jsem šťastná, že můžu obléknout velikost kalhot, které nosí holky v mém okolí. Byla jsem na sebe pyšná. Ve svém stravovaní a stylu života jsem neviděla ani jednu chybu....ale.......
porát mě ignoroval.
V tu chvíli jsem přestala vše chápat. Udělala jsem pro to maximu. Copak jsem porát tlustá? Nebo jsem snad malá? Jsem pro něj dost chytrá? Tisíce otázek se mi hemžily myslí jako parazité. Než jsem ale stačila prozřít, tak mé tělo, ve kterém jsem najednou začala cítit špatně, a to z důvodu, že se mu stále nelíbím, mi začalo dávat najevo, že není zdravé.
Slabost, Mdloby. Nervozia. A v neposlední řadě přestaly chodit měsíčky.....
Usoudila jsem, že jsem asi něco uděla špatně a svou chybu jsem přehlédla.
Neochotně, ale nuceně jsem s mamkou zašla k doktorce. Ta mi oznámila, že stačí ještě pět kilo dole, a můžu si zahrávat s anorexií a s dětmi, které bych v budoucnu mohla mít, se můžu rozloučit....
Myslím, že jsem potřebovala tenhle spínač. Tento ukazatel, abych si uvědomila, že jsem se celou dobu snažila vtělit do někoho cizího. Snažila jsem se stát dívkou, které se podobaly jako vejce vejci a zpomněla jsem, že mám právo být jiná a nikde není psáno, že být jiným, je trestné.
Chlapec, kvůli kterému se toto stalo, o tom neví, a asi nikdy vědět nebude. Nebude vědět to, že jedna hloupá a naivní dívka pro něj obětovala to nejcenější: zdraví a sebe sama.

Doufám, že můj příběh třeba někomu otevře oči. Vím, je težké přijmout realitu svého vzhledu, ale pokud máme o pět kilo podkožníhu tuku navíc, než kdejaká modelka, nevadí. O tom ten život je. Být jiný. Něčím se odlišovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. února 2018 v 17:31 | Reagovat

Je moc dobře že jsi anorexii porazila, já si touto nemocí také prošla... Držím ti palce! :-)

2 Emo.Gothic.Queen Emo.Gothic.Queen | Web | 10. února 2018 v 11:35 | Reagovat

Já jsem anorektička když se to vezme kolem a kolem

3 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 11. února 2018 v 10:56 | Reagovat

Anetko, už nikdy nežij život pro jiné. :-) Zařazuji do výběru na téma týdne na http://tema-tydne.blog.cz/. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama