Import cibule do Česka

9. dubna 2018 v 20:41 | Aneta Burešová |  Realita dnešní doby
Osobně jsem děj nezažila, ale byla jsem s ním obeznámena. Můj táta, jakož to řidič kamionu, pět dní v týdnu tráví čas pracovně v zahraničí - vrací se pouze na víkend. Za ten čas, kdy cestuje napříč evropskými státy a plní úlohy "poslíčka" tunových záležitostí se mu často naskytnou věci, nad kterými člověk kroutí hlavou. To by stačilo na úvod a teď k příběhu.

Byl minulý rok a letní sluníčko rozdávalo všem své jedinečné letní peprsky, tedy alespoň to tak vypadalo tady, v České republice. Můj táta ale putoval kamionem do Holandska, kde vanul přijemný letní vánek. Jeho úkol byl jasný: dovést 10 tun cibule z Holandska do Česka.
Táta vyřídil vše potřebné, co se týče papírů, projel vrátnicí a kamion přistavil u "hromady" cibule (cibule nebyla samozřejmě jen tak na zemi, ale v krabicích, nebo co to vlastně bylo), vystoupil z auta a šel hledat ještěrkáře. Areál byl rozlehlý, a všude byla cítit vůně sklizených plodin matky země. Nakonec se jeden pracovník firmy vynořil z poza rohu a na hlavě se žlutou helmou a rukavicemi pana zahradníka začal pokukovat po tátovi. ,,Mám tady naložit deset tun cibule,"hlesl táta a letmo pohlédl na "hromadu" cibule, jež se nacházela poblíž kamionu. Muž s jemným strniště, mohlo mu být tak nanejvýč třicet let, se hluboce zamyslel a hlesl: ,,A kam to bude?" ,,Do Česka," odpověděl táta bez jakékoliv pochybnosti. ,,No, tak to v tom případě si najeďte na druhou rampu, támhle za tou budouvou," rozkázal tátovi a rukou ukazoval na druhou stranu firmy. Táta nenamítal, i když nechápal. Nasedl zpět do kamionu, nastartoval motor a začal několikatunový kolos přemisťovat na druhou stranu areálu.
Teprve, když až dorazil na onu rampu, tak pochopil, proč nenakládal první cibuli. Tato, jež byla stejně zabalená jako ta první, se výrazně lišila ve vzheldu a v kvalitě. Byla suchá, ještě špinavá a byla to snad samá slupka. Jak táta později vyprávěl, tak měl silné pochyby o její šťavnatosti, kterou snad vůbec neměla a pokud ano, tak mizivě málo.
Tátovi to nelezlo do hlavy a tak se nenápadně začal vyptávat či zjišťovat, jak je to s tou cibulí.
Po pár dialogách nakonec z toho vyplynulo, že ta první cibula, jako z obrákzku, je určená pro Němesko, Rakousko, Francii a ta druhá, ta horší, je importována k nám.
Člověk by si pomyslel, že cibule a cibule je to stejné, ale slova mého táty mluví za vše. ,,Ta naše cibule vypadala jako pro prasata," hlesl.
Každý ať si o tom udělá svůj názor, ale dle mého názoru jsou Češi zvyklí na přijímání horších produktů než okolní státy, a to by se mělo změnit. Český národ, hlavně obyčejní lidé, by si měli říct své a nenechat to jen tak být, protože pak to dopadne nakonec tak, že budeme světem považováni za národ, jenž přijímá zbytky a ještě se za to hluboce klaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama