"Nervák" jak vyšitý

3. dubna 2018 v 19:06 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Každý z nás prožil nějaký moment, který byl něčím nový, neopakovatelný a jak název týdne napovívídá, tak se jednalo o jakýsi krok do neznáma. I mně se tak přihodilo. Asi nejčerstvější krok do neznáma jsem zažila před dvěma měsíci, kdy jsem se poprvé zúčastnila německé olympidády.

,,Jdeš si to jenom zkusit, okoukáš, jak to probíhá a příští rok už budeš vědět," utěšovala mě učitelka němčiny. Její slova plála upřímností a přivodila mi tak ukonejšivý pocit.
Soutěž se konala na gymnáziu mi vzdáleném od domu asi 30 km.
V den konání soutěže, pro upřesnění se jednalo o okresní kolo, jsem vstala kolem šesté hodiny a cítila jsem se poměrně klidně. Byla jsem z toho překvapená, ale každou vteřinou bdění tento pocit klidnosti odezněl stejně tak rychle, jako přišel. Studené končetiny se ihned dostavily a chvílemi jsem se klepala zimou, která se dostavila ze stresu. Jak můžete pozorovat, tak jsem pěkný nervák, jak se lidově říká. :D
No nic, to jsem trochu odbočila od příběhu.
Celou cestu do města onoho gymnázia se v mé mysli promítaly různorodé scénaře, které by mohly eventuálně nastat. Nětížilo mě ani to, jak dopadnu, ale prostředí a atmosféra ano. Asi po necelé hodině cestovaní jsme s učitelkou stanuly před gymnáziem. Zhluboka jsem se nadechla, a s "klidnou" myslí jsem se vydala hledat třídu konání soutěže.

To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech z plic. V rámu dveří jsem stála jako opařená. Očima jsem přehazovala pohledy na asi 10 sudentů, jež seděli poslušně v lavicích každý sám. Slovníky, překladače, učebnice gramatiky, napsaná témata, německé knížky. Jediným slovem, zhrozila jsem se.
Asi po deseti vteřinách zaregistrovali mou osobu a vzhlédli ke mně. Polkla jsem. V očích jsem jim četla chytrost, sebevědomí, vzdělanost a vidinu vítězství. ,,Co tu sakra dělám?" tázalo se vědomí a podrbalo se pod bradou. V žádném případě jsem na sebe nehodlala dát poznat strach a nervozitu, ale z mé chůze se to bohužel nejspíš dalo lehce vydedukovat - trhaná chůze doprovázená jemným zaškobrtnutím na rovné podlaze a mírně se podlamující kolena mluvily za vše.
Tupě jsem zasedla do lavice a vytáhla jsem si...světe div se, vločkovou kaši s banánem ve skleničce od jahodové marmelády a začala jsem ukonejšovat nervy - jídlem. Myslím, že tímto konáním jsme si vysloužila plnou pozornost, protože má záda začala pociťovat deset párů očí. Seděla jsme úplně v první lavici, takže jsem si jakož to blondýna vybrala špičkové místo, jež přitahovalo pozornost jako nějaký magnet.

Po krátkém úvodu k soutěži jsem byla obeznámena s tím, že jako první se bude konat poslech, kdy na základě jeho porozumění budeme vyplňovat test a následně po jednom budeme chodit do jiné třídy na ústní část.
"So, ich meine, dass der Wettbewerb beginnen kann -(Myslím, že soutěž tedy může začít)" řekla jedna učitelka z poroty.

Krok do neznáma tedy mohl začít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emo Strange Emo Strange | Web | 3. dubna 2018 v 19:11 | Reagovat

Vítej v klubu

2 Eliss Eliss | Web | 3. dubna 2018 v 19:19 | Reagovat

Trochu mě mrzí že jsi nenapsala jak jsi dopadla! :)

3 anetaslife anetaslife | 3. dubna 2018 v 21:22 | Reagovat

[2]: Mám naplánované pokračování :D , takže nebudeš ochuzena o konec příběhu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama