"Nervák" se usmívá_pokračování

4. dubna 2018 v 17:58 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Nebylo by správné, abych Vás "ošidila" o konec předešlého článku. Pro ty, kteří se tak trochu ztratili v tom, co jsem teď právě řekla, tak se jedná o článek : "Nervák" jak vyšitý.

,,Zhluboka se nadechni a uvolni se. Bolet to nebude a když to zkazíš, tak tě za to nikdo nemůže zastřelit, ne?" poučovalo mě vědomí. Dala jsem mu za pravdu.
Jelikož jsem bolndýna, tedy žádná čistokrevná blondýna, ale představte si můj odsít vlasů jako barvu "pochcané slámy" Zní zo nevábně, ale mnoho lidí tak nazývá barvu mých vlasů. Tím chci jen a pouze říct, že jsem prostě nepochopila zadání :D Poslech byl lehký, až překvapivě lehký, ale z nějakého důvodu si můj mozeček zamanul, že v poslechu má mluvit 5 osob, a tak, kdy jsem si myslela, že bude mluvit někdo jiný, tak jsem se uprostřed textu zastavila a čekala jsem, až první osoba mluvit přestane a začne mluvit někdo jiný. Muž v poslechu však mluvil dál. Zarazila jsem se. Bylo mi to divné, ale i přes to jsem nadále setrvala na mém řádku. No, a světe div se. Poslech skončil. Já jsem vykulila oči. Celý poslech jsem prošvihla, měla jsem pouze první otázku z deseti zodpovězenou. Pot se mi vyrojil na čele a mé myšlení mě fackovalo za chybu, kterou jsem udělala. ,,To nevadí, prostě si si byla dezorientovaná, a kvůli tomu jsi ztratila polovinu všech bodů, které jsi mohla získat!" zuřilo mé vědomí. Opět mělo pravdu.
Byla jsem smířena s tím, že jsem prozatím zkazila vše, co jsem mohla.

Na ústní část jsem šla jako sedmá. Jedná se o šťastné číslo, ne? Doufala jsem.
Ve třídě o patro výš, kde se konala ona ústní zkouška, jsem se ocitla na potítku. Tak se nazývá poslední lavice, kam si sedntete, vyberete si téma, o kterém budete hovořit a následně Vám bude poskytnut čas na zpracování.
Vybrala jsem si jídlo a pití. Trochu jsem se pro sebe pousmála, protože toto téma jsem měla v malíku, tedy alespoň jsem si to myslela.
,,To si jako můžu psát poznámky?" tázala jsem se paní, jež mi dala tužku a papír a k tomu mi ještě přiložila jakousi čtvrtku A3, která byla polepená obrázky jídla a pití.
,,Ano, můžeš si připravit o čem budeš hovořit," hlesla a šla zaujmout místo do poroty.
No, abych řekla pravdu, tak jsem si na papír napsala asi čtyři slova, a... to bylo vlastně vše. Po tomto patřičném "připravení" mi byl naskytnut pohled na chlapce, jenž byl zkoušen porotou. Očkem jsem zahlédla, jak má hlavu skloněnou a jako kdyby něco četl. Četl? Ano, a to hned ze dvou papírů od začátku do konce popsaných. Polkla jsem, protože jsem si uvědomila, že má osoba se zmohla pouze na 4 slova.

A bylo to tady. Byla jsem předvolána před pětičlenou porotu. Překvapila jsem sama sebe, jelikož nějakým záhadným způsobem jsem se tvářila uvolněně, a k tomu všeumu jsem se na ně mile usmívala!
Jedna učitelka z poroty na mě začala mluvit a řela něco v tom smyslu, že se mám představit. Má krev ztuhla. Jako kdyby se ocitla v nekonečném permafrostu. ,,Představení? O tom mně sakra nidko neřekl!" panikařila jsem.
Nakonec jsem ale přeci něco vyplodila a rychle jsem přešla na mé vylosované téma. To víte, měla jsem dokonale připravené propozice a přečtených tunu materíálů k tomuto tématu, ale jakmile jsem začala mluvit, tak jsem cítila, jak se mé myšlení rozsypalo jako domeček z karet. Gramatika se z mé hlavy vypařila jako pára nad hrnecm. Tímto chci říct, že jsem plácala páté přes deváté. Gramatika negramatika, pády nepády, hlavně že jsem se na ně usmívala :D

No, a bylo po všem. Ze třídy jsem vylezla jako opařená, a začala jsem si uvědomovat, jak jsem všechno zmrvila, jak se mi tento krok do neznáma ani trochu nevyvedl. ,,No nic, příští rok to snad dopadne," pomyslela jsem si.
Vrátila jsem se do třídy, kde bylo naše tzv. zázemí pro soutěžící a teď mi jen zbývalo čekat na výsledky. Mezitím jsem si v mysli okusovala nehty a tloukla se hlavou do zdi. Zkazila jsem vše, co jsem jen mohla.
Čas čekání byl snad nekonečný, ale všechno má jednou svůj konec.
Porota složené z učitelek si napochodovala do třídy a po jakých si utěšujících slovech, že to, že nejsme první, není nic špatného, přešly na samotné vyhlašování.

Nastala chvíle, na kterou jsem čekala celý den.
Bylo nás celkem deset, a mé přání bylo, nebýt desátá, ale devátá. ,,Jenom ne poslední, jenom ne poslední," mé myšlení se modlilo na kolenech.
Nebudu to protahovat a vyložím karty na stůl.

Obhájila jsem stříbrnou příčku. Ano, nějakým záhadným způsobem jsem se dostala na druhé místo. Nepochopitelné a přímo nadpozemské.
Myslím, že svůj krok do neznáma, jsem dotáhla do konce, jak nejlíp jsem mohla. Na to, jak to vypadalo černě, tak se nějakým záhadným způsobem z toho vyklubalo něco nepopsatelného a úžasného. Jednoduše řečeno: štěstěna mi stála po boku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 4. dubna 2018 v 21:20 | Reagovat

To je super, že jsi to tak zvládla i přes nervozitu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama