Pátek třináctého aneb dva korpusy

15. dubna 2018 v 7:54 | Aneta Burešová |  Příhody
Ten kdo zaznamenal, že byl pátek třináctého a nic se mu nestalo, tak měl štěstí, ten kdo nezaznamenal tento den, a nic se mu nepřihodilo, tak měl také štěstí, ale avšak jedinec, jenž zaznamenal tento významný den a něco se mu nepěkného stalo, tak se to dalo čekat, vždyť byl pátek třináctého, ale ten, kdo o tomhle dni nevěděl, či na toto mystické datum zapomněl a něco se mu přeci jenom stalo, tak se jednalo o tu nejhorší kombinaci, která mohla nastat. Jak asi tušíte, tak bych pro nic za nic toto nepsala, kdyby se mi něco nestalo. Myslím, že na tetno den jen tak nezapomenu.

Vše začalo po příchodu ze školy. Upřímně, těšila jsme se domu jako vždy, ale tentokrát obzvláště hodně, protže jsem dostala za úkol upéct dědovi dort k sedmdesátým narozeninám. Babička, respektive jeho manželka, mi něco málo peněz přidala na suroviny a nějaká ta stokoruna byla určená pro mé osobní účely. Miluji pečení a vlasně celkově věci, co se kuchyně týkají, takže jsem pečení dortu nepovažovala za žádný úkol, ale pouze za spestření začátku víkendu.
Mamka mi nechala volnou ruku, dělala něco na záhradě a já jsem se tak stala paní kuchyně, jak poetické.
Jakmile jsem přichystala vše potřebné, pustila jsem se do díla. Jako první jsem se dychtivě vrhla na piškotový korpus. Mouka, vejce, cukr, voda, kypřící prášek a vanilkový cukr - pouze tyto položky patří do onoho nadýchaného těsta. Na tom není co zkazit, ne? Také jsme si tak myslela.
Robot dokonale vyšlehal pěnu z cukru a žloutků, následně jsem přisypala zbylé ingredience až na bílky, z kterých jsem vyšlehala sníh. Trouba svým teplem ohlašovala, že je již předehřátá. Avšak mou pozornost si vyžádalo něco jiného. ,,Tak tohle se mi ještě nepovedlo," užasle jsem si pomyslela, a s hrodistí jsem pohlížela na nejnadýchanější těsto, které jsem kdy za život připravila. ,,To bude ale dort," pomyslela jsem si v duchu.
Těsto jsem nalila do kuláte formy a přenechala jsem ho už jen a pouze troubě.

10 minut, nic.....20 minut také nic....45 minut a stále nic.

Mé pozitivní myšlení se sejně tak rychle vytrácelo jako zlevněné zboží v regálech - rychlostí světla. Korpus se nechtěl péct. Byl propíchaný skrz na skrz, ale stále se lepil. Kůrka korpusu pomalu začala nabírat tmavý odstín - pálila se, a současně se začala zcvrkávat. Začala jsem panikařit. Mezera mezi korpusem a formou byla 5 centimetrů, takže se korpus začal tvarovat do jakésiho jehlanu. Kuchyní jsem chodila sem a tam jako nějaká šelma v kleci, jež se nervozitou může zbláznit. Mé obavy ale náhle zmizely, protože po jedné hodině, tedy o půl času více než normálně, se korpus přestal na špejli lepit a tím mě utvrdil, že je hotový. Slavnostně jsem ho vytáhla z trouby a ihned na to jsem do trouby vnořila další dortovou formu, ale tentokrát pouze s poloviční dávkou těsta.
Tento korpus byl upečen o poznání rychleji a bez jakýkoliv pochyb. Zhluboka jsem si oddechla. Pečení úspěšně za sebou,...tedy.....

Tyto iluze se mi v mžiku rozplynuly jakmile jsem začala korpus oddělovat od formy. První těsto sice vyklouzlo z formy jako nic, ale bylo divně propadlé a kůrka byla tvrdá - člověk by s ní mohl zabíjet, ale i tyto pochybnosti mě neodradily od rozkrojení. Jakmile jsem ale otočila obě poloviny korpusu, tak mi ztuhla krev v žilách. Cítila jsem , jak mi tělem projela ošklivá vlna náhlého potu. To, co jsem viděla, byla nejhorší můra každého, kdo miluje pečení. Kurpus byl syrový. Po hodině pečení, kdy jsem korpus střežila a opatrovala jako svého oko vhlavě, byl syrový, nepoživatelný a prostě na vyhození. Aby toho však nebylo málo, tak ten druhý korpus, jenž byl tenší, takže jsem se uklidňovala, že je téměř nulová šance syrového stavu, se nechtěl odlepit of formy. Supěla jsem a nadávala. Nožem jsem musela spodní stranu od formy oddělovat. Bohužel, nevím jak se mi to povedlo, tak se korpus nějkaým způsobem vejpůl roztrhl. Forma mi nějak vyklouzla zpod rukou, střetla se se zemí, ozvala se hlasitá rána a já jsem v ruce držla nůž a jednu třetinu korpusu.
Stála jsem klidně a nehnutě na místě. Mé oči směřovaly kamsi na ledničku a mé myšlení se snažilo napočítat do deseti. Nešlo to ale. ,,Tak, a to jsem teprve na začátku, tedy můžu ted dort od začátku dělat," pomyslela jsem si.

Nevím, co jsem zkazila. Proč se mi korpus špatně pekl, a jak jsem mohla špatně vymazat fofrmu. Zkazila jsem vše, na co jsem sáhla. To, co jste si teď ale přečetli, je pouze začátek mého štěstí, které provázelo mou cestu pečení.
Na pokračování ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama