Posmrtný život v podání "druhačky"

7. dubna 2018 v 12:23 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Na světe existuje nespočet "kroků do neznáma". Některé jsou pozitivní, a jiné jsou zase plné zármutku a zoufalství. Většinou si tyto kroky volíme sami. Pečlivě přemýšlíme nad jejich následky, a co onen krok vlastně pro nás bude znamenat, či co nám nového přinese, jak se budeme cítit, jak na nové věci budeme reagovat a tak dále a tak dále.
Avšak dle mého názoru existuje jeden krok, jenž si nevybereme sami, ale je každému z nás přidělen. Je z části na nás, kdy vykonáme onen neznámý krok do neznáma, ale především se jedná o pouhou náhodu a slet událostí. Ano, mluvím tu o nechvalně známe smrti, která je všudypřítomná a každého jednou potká.
Je jedno, zda je člověk bohatý, zda zná nejlepší doktory, zda žije tím nejlepším možným životním stylem. Smrt člověk může pouze oddálít, ale ne odvrátit.

Když jsem byla malá, tak jsem si nepřipouštěla, že bych někdy mohla umřít. Myslela jsem si, že tady budu napořát a život je nekonečný.
Avšak jednu noc, navštěvovala jsem druhou třídu, jsem se panicky probudila a na čele se mi vyrojily kapičky potu. Trhaně jsem do svých plic nabírala vzduch a má tepová frekvence se snad zpětinásobila. Už si přesně nepamatuji, na co jsem v tu cvhíli přesně myslela, ale vybavuji si, že se mi v mysli promítal obraz vesmíru, mlhovin - kolébek hvězd, a prstence Satrurnu. Položila jsem si otázku: Co se mnou bude, až umřu? Mé nejlogičtější vysvětlení v onom věku bylo následující: Má tělesná schránka zmizí, budu odtrhnuta od reálného světa a zbyde mi jen a pouhé myšlení (snad), které bude putovat vesmírem a bude osamoceno. Zní to děsivě, a také že to na mě v tak nízkém věku zapůsobilo. Celá vyděšená jsem běžela za mamkou, u které jsem hledala útěchu, oporu a pravou mateřškou lásku.

Myslím a dovoluji si prohlásit, že tímto jsem vykonala malý krok do neznáma, kdy jsem začala přemýšlet nad přesýpacími hodinami, jež se jednou přesypou, a posledním propadlým zrnkem písku zjistím, co obnáší tetno krok do neznáma, utvrdím se, zda mé mi dětské myšlení odhalilo pravé já smrti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. dubna 2018 v 13:43 | Reagovat

Jako dítě jsem často přemýšlela nad smrtí, nyní se snažím užívat si života a nad takovými věcmi moc nepřemýšlet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama