Kadidlo jako narozeninový dárek? Ano, i to je možné.

5. května 2018 v 10:26 | Aneta Burešová |  Příhody
Každý si pod pojmem narozeniny představí jedinečný den, který bychom měli trávit se svými nejbližšími - se svou rodinou. Dále mají narozeniny tu vlastnost, že přináší klid, pohodu, radost, důvod slavit a prostě navodí přijemnou atmosféru. Nic ale není bezchybného, a vždy se najde cosi, co je dokáže překazit všemožnými prostředky.

Pro mou mamku připadá narozeninový den na třetího května - tedy na čtvretk. Krásné období, vše kvete a příroda se nám ukazuje v celé své kráse. Jelikož táta přijede až na víkend, tak jsme oficiální oslavu s dortem a s dárky přesunuli na sobotu, ale i přes to jsem mamku ve čtvrtek pozvala do cukrárny jako malé připomenutí narozenin. No nic, dost k úvodu a teď k věci.
Byl čtvrtek podvečír - 17:00, a s mamkou jsem pod pergolou popíjela kávu. ,,Doufám, že nepříjdou, " hlesla mamka. Tato věta byla namířena na mou babičku s dědou - rodiče táty, kteří, jak se nám poštěstilo, bydlí hned nad námi v rodiném domku. Důvod, proč mamka vyřkla onu větu, je prostý - faleš, pomlouvání, přetvářka, zlomyslnost, nepřejícnost, povrhchnost a v neposlední řadě neupřímnost. Toto vše k nám mí prarodiče chovají, a proč? To je na delší vyprávění, prozatím se budete muset spokojit s faktem, že mezigenerační vztahy tu skřípou a vržou jako roky nenamazané dveře či jsou na ostří nože, co si vyberete, je na Vás. Na narozeniny příjdou především s tím, aby zjistili, co dotyčný dostal, a kolik to stálo, dále probírají, kdo umřel a řeší porát peníze, ale jak jsem řekla, je to na delší vyprávění.
Nakonec jsme s mamkou usoudili, že již nikdo nepřijde, a tudíž si nemusíme dělat starosti. Avšak náš úsudek byl velice mylný. Již umytá a sledující film ve svém pokoji vidím, jak cosi prochází kolem mého okna - babka mířící k našim dveřím. V ten moment jsem jako střela vylétla ze židle a přímo jeleními skoky jsem se dostala do koupleny, kdy si mamka zrovna oblékala pyžamo. ,,Co se děje?" nechápavě na mě hleděla a ručníkem si sušila krátké blonďaté vlasy. ,,Návštěva Ti přišla poblahopřat," trochu s úšklebkem jsem pronesla. ,,Si děláš srandu," vyjekla. Zvonek....
Mamka ztuhla, ale ihned na druhé nervózní zazvonění se začala převlékat z nočí košile do domácího postrojení - tepláky a tričko.
,,Ahoj babi," mile jsem pozdravila shrbneou stařenu. Její oči plály sobeckostí a pohrdáním mou rodinou. Přehlédla jsem to a stále se na ni usmívala. ,,Ehm kde je Danina?" ptala s na mou mamku. ,,No,....mami, co děláš?" hloupě jsme na mamku zvolala. Na mé zavolání stála mamka vcukuletu ve dveřích a pozdravila se s babičkou. Ta v ruce cosi držela. My jsme s makmou na onu věc nechápavě hleděly - závěsný truhlík. Byl mi nějak povědomý, nevisel na naší pergole? Než jsem stačila dokončit myšlenku, tak babka - jak jí říkám , začala hlásat dobrou vůli, že hlavně zdraví a zdraví, lidé jsou chamtivý a zajímají se jen o peníze ale když umřou, tak co z toho mají? Pousmála jsem se, protože mluvila o sobě, mluvila o tom hnusném člověku, jenž jde pro peníze i přes mrtvoly - doslova.
Po jejím hereckém výkonu se začala zajímat, jestli jsme narozeniny již slavili. ,,Jirka (můj táta) přijede až v sobotu, takže až budeme pokupě, tak teprve budeme slavit," hlesla mamka. ,,Dobře, takže v sobotu," povídala si pro sebe babka a mezitím, vlastně i při svém proslovu, mávala se závěsným květináčem růžových zvonků sem a tam, jako kdyby byla blázen - projevovala nesvéprávné chování. V jednu chvíli mi ztuhla krev v žilách - nechybělo málo, a všechna hlína s květinami by se vysypala - gravitace by je pohltila.
,,Já jsem totiž nevěděla, jestli jste to už dneska slavily. Nahoře (takže doma) to už mám připravený, nějakou bonboňéru, (kterou dozajista od někoho dostala) vajíčka (takže 20 vajec) a víno (jež táké dostala), jsem řekla dědkovi ať také jde, ale je mu zima, a tak si zalezl pod peřinu," pověděla. A stále s truhlíkem mávala. ,,Jasný, úplně v pohodě," mamka postrádala slov. Avšak na to babka dodala: ,,Jo a tady jsem, tedy,...květiny kupovat je zbytečné, akorát to opadá," a gesetm ruky mamce podávala květináč, tedy,.. náš květináč, který sundala s pergoly. Mamce chvíli trvalo, než na to přišla, pozvedla hlavu od květináče a tázala se s nuceným úsměvem: ,,To je náš květináč?" ,,Noo,..to je, však kytka jako kytka," tvářila se jak blázen, ale zároveň nasadila jízlivý úsměv - plný neupřímnosti, a arogance.

,,No to je v háji, příjdou v sobotu, takže si ani jako rodina nebudeme moc v klidu dát kafe, a s tou kytkou? S tím přede mnou mávala jako s nějakým kadidlem v kostele," trochu rozhořčeně pravila mamka již doma v jídelně.
,,A nebo s tím šla vymítit zlé duchy, však víš, máš narozeniny, takže jako takovou očistu," dodala jsem a šla jsem nám dělat čaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama