Prakticky neexistuje_Princ na bílém koni

1. května 2018 v 7:36 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Vznešené zvíře -bílý kůň, vznešený jezdec - princ. Dívka jakéhokliv věku by lhala, kdyby prohlásila světu, že v koutku duše se neuchýlila k myšlence, že její život bude provázet chlapec, muž, hoch, jenž bude podle jejich představ, bude oplívat ryzím dobrem a budou žít šťastně dokud je smrt nerozdělí. Nebylo by to krásné? Jako z pohádky, no, a právě jsme na to narazili - princ na bílém koni. Už tušítě, proč se praví toto pořekadlo? Dozajista inspirace pochází z pohádek, a jak je známo, pohádky jsou prostě pohádky a inspirují se skutečností? Ne. Pouze nám ukazují svět, který chceme vidět. Svět plný zázraků, dobrých skutků, pohody, splněných přání, spravdlnosti, laskavosti, lásky, upřímnosti, štěstí a především šťastných konců, kdy jejich hlavními představiteli jsme my. My jsme ty osoby, které potkalo štěstí.
Bohužel realita je často jiná. Často se příčí s představou, kterou jsme pevně drželi ve své mysli. Bylo by milé, kdyby....

(ukázka je psaná na základě spontání myšlence při pohledu na klavír, jenž se uskutečnil před třemi minutami a deseti vteřinami)

Byla jsem plná nervozity. Na tetno den jsem se připravovala téměř pů roku - absolovenský konzert ve hře na klavír. Kolena se mi téměř podlamovala, ruce se zalily ledovým potem - ztuhly a znehybněly. Nechtěly mě poslouchat a o břichu ani nemluvě.
Vešla jsem do konzertního sálu a pod světly refletorů jsem se uklonila. Zasedla za klavír, nachystala noty a sputila jsem. V moment, kdy jsem stiskla první klávesu ze mě nervozita opadla stejně tak rychle jako přišla - nadsvětelnou rychlostí. Poslední tón, potlesk, úklon k diváků a odchod ze středu pozornosti - zpět do zákulisí.
Po koncertu, kdy jsem dostala květinu, jsem se podívala na hodiny. ,,Hmm,..autobus mi jede až za hodinu, sakra," pomyslela jsem si trochu naštvaně. Byla zima, venku mrzlo a sněhová pokrývka skrývala nechvalně známé náledí - posel zlomenin. Ze školy se mi nechtělo, a proto jsem se rozhodla, po vyklizení sálu, že si čekání spřijemním hrou na klavír. Sál je prázdný, pouze já a klavír, jak poetické. Tón se střídá s rafičkkou hodinek a naopak. Jako kdybych luskla prsty a posunula ručičku hodinek o necelou hodinu vpřed. Možná jsem se toho zalekla, jak ten čas uběhl, ale na druhou stranu,... díky bohu.
Než jsem se ale stačila zvednout z klavírní židle, místností se ozval potlesk jednoho páru rukou. Otočila jsem se a ztratila jsem slova. Nemohla jsem nic smysluplného vyplodit.
V zástupu prázdných židlí seděl jakýsi chlapec. Neznala jsem ho. Mé oči se vpíjely do jeho oříškových očí, jež dokonale ladily s vlasy jemného rozcuchu kaštanové barvy.
Jeho upřímně milý úsměv jsem mu oplatila tím svým - byl trohcu trpký, protože něco mi říkalo, že jsem se ocitala v nemile trapné situaci, avšak než jsem stačila myslet na něco jiného, tak chlapec promluvil: ,,Mohl bych tě poslouchat hodiny, a stále by mě to neomrzelo," zalychotil mi. Mně poposkočilo srdíčko. Pousmála jsme se pro sebe. ,,Děkuji," špitla jsem, a začala si oblékat kabát, jenž jsem měla položený na židli v přední řadě. ,,Ty už odcházíš?" nechápavě se tázal. ,,Na autobus, abych ho stihla," odvětila jsem. ,,Dobře, a...." zdráhal se. Jako kdyby měl knedlík v krku. Zmateně jsem se na něj podívala. On znejistil, ale ihned na to, jako kdyby si dodal odvahu, hlesl: ,,Vadilo by ti, kdybych tě doprovodil na zastávku?" V ten moment jsem začala polemizovat nad situací, že bych se teď právě probudila - byl by to jen a pouhý sen.
Jako pravý gentleman mi otevřel a zároveň podržel dveře a choval se jako...

a jsme opět u toho,choval se jako princ na bílém koni. Touto krátkou ukázkou jsem nastínila situaci, jež vystihuje moment, kdy dívka potká tzv. prince na bílém koni. Myslíte si, že by tato situace opravdu mohla nastat? Ano, mohla, tedy v pohádkách je tento, často romantický prvek, vkládán, nikoli do obyčejného reálného života. Dívka je tudíž následně velice zklamaná, kdy začíná zjišťovat skutečnost, že její představy jsou pouhé iluze inspirované pohádkami s dobrým koncem a v tomto světe princ na bílém koni prakticky neexistuje, pouze v našich hlavách,... alespoň někde se s ním můžeme setkat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama