Příběh mléka aneb ,,Past sklapla, holčičko"

18. června 2018 v 11:11 | Aneta Burešová |  Příhody
Ve vlastní pasti? Krásné téma, dalo by se o tom napsat plno knih, jak lidstvo pomalu směřuje do své vlastní pasti - záhuby, ale to je trochu přenesený význám a také globální. Dneska ale žádné vážné téma, nýbrž spíše něco na pobavení, když už máme ty prázdniny za dveřmi :D


No, když opomenu fakt, že bych někde v lesích lovila zvěř, nalíčila na ni past a následně se do ní chytla, tak mě napadá jen jediná věc. Lednička. Námi všemi známá a mnohými opjevovaná nejrůznějšími ódami o jogurtech, šunkách, sýrech, dortech a různých dalších pochutinách. S ledničkou je spojováno tisíce příběhů jedné noci, jedná se o věrného přítele, který dokáže člověku po náročném dni ihned zlepšit náladu.

Ráno v šest hodin mě u hlavy začne teroizovat budík. Možná něco nehezkého zamumlám a po hmatu se snažím budík vypnout, kdy při plácání rukou kolem sebe stihnu shodit na zem mobil, brýle, knížku a nabíječku, ale nakonec,... budík !
Jako zombii jsem postupovala skrze byt, ale na chodbě do jídleny mou myslí proběhla jedna myšlenka, jež ráno od základu změnila - snídaně. Tuto část dne považuji za celkový začátek budoucí me existence školního dne, a proto si na ní dávám vždy záležet. Celý dům spal, každý ve spánku ještě počítal ovečky a sebemenší zarachocení v kuchyni mohlo vše pokazit. Jako myška jsem vklouzla do kuchyně a tímto začal můj snídaňový rituál. Ovesné vločky jsem na gram přesně odměřila v misce, následně je vysypala do hrnce, dala ho na plotnu a šla pro mléko do ledničky. Instinktivně jsem krabicí mléka ztřásla, zda je ho dostatek - mléko nezklamalo. V mezičase, co jsem v mléku vařila vločky, jsem si nakrájela banán a jahody, nasypala je do misky a teď už se má pozornost soustředila pouze na bublající hmotu čehosi. Potrpím si na opravdu velmi měkkých uvařených vločkách, tudíž jsem párkrát do kaše přidala mlíko,...no,...pak ještě trošku,....a.....ještě tři kapky. Jakmile bylo uvařeno a vločky smíchané s ovocem, tak jako poctivá hospodyně jsem vrátila věci na své pravé místo. Avšak při uklízení krabice mléka jsem si uvědomila, že v ní vlastně už skoro nic není - nanejvýš jedna polévková lžíce bílé tekutiny, nic víc. Možná bych tu krabici vyhodila, a nebo bych ten drtek dopila, ale do mé mysli vstoupila škodolibost, která veškeré dobro z mé hlavy vytěsnila. Trochu jsem se pro sebe škodolibě pousmála a prázdnou krabici mléka jsem vrátila do ledničky. "To se bude někdo divit," poymslela jsem si při zavírání dveří. Dotyčný bude nejdříve muset jít do ledničky, aby vlastně zjistil, že mléko není a následně bude muset absolovat schody do sklepa pro nové.
Následující den byl vlastně úplně totožný.Ráno jsem rukou kolem sebe vše shodila, naštvala jsem se na sebe, a opět jako tělo bez duše jsem kráčela domem a jak jinak, v kuchyni ze mě špatná nálada opadla, protože bude jídlo :D
Odměření vloček, hrnec, plotna, pár jahod a jeden banán, a pak mléko.
Otevřu ledničku, kdy z jejichž dveří vytahuji krabici mléka, avšak mé stále rozespalé oči se v ten moment zamění s těmi vytřeštěnými. Lehká krabice, už na půl zmačkaná, nikým netknutá a z lednice podezřele lehce vyjmutelná. Se strachem v hrdle krabicí zatřepu. ,,Prázdná," pomyslým si jedním slovem.
,,Past sklapla, holčičko," prohlásilo mé svědomí.
A takto započal můj bezchybný den, chycena do své pasti a nucena absolovat shody do sklepla. Tomu se mi ale panečku říká lenost!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 18. června 2018 v 12:13 | Reagovat

Tak to mě pobavilo :))

2 Lucka Lucka | Web | 18. června 2018 v 19:29 | Reagovat

Tak to je super, ale tahle past je vážně klasika, jen jsem to tak dosud nebrala. :-D U nás je to taková rarita, případně potom ještě krabička od másla, ve které je tak na namazání čtvrtky plátku chleba. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama