"Vyčuranost" srdce na pravém místě

5. června 2018 v 7:39 | Aneta Burešová |  Téma týdne
MMohu s jistotou říct, že pouze hrstka lidí má srdce na pravém místě. Upřímně, nikoho neznám, kdo by měl srdce na pravém místě. Já osobně ho mám na levém, respektive se nachází pod hrudním košem někde uprostřed, kdy jeho větší část je nakloněna na levou stranu. To jen tak na úvod a teď k věci.

S touto frází "Srdce na pravém místě", se v poslední době vlastně ani nesetkávám. Nanejvýš v knížkách či filmech, kde dobro vítězí nad zlem, potkávám toto pořekadlo, jež v sobě nese poselství dobra.
O dotyčné osobě, která pomůže člověku jenž je v nesnázích, často prohlašujeme: ,,Ten člověk má srdce na pravém místě." Obětavého člověka vidíme jako novodobého hrdinu, jenž je skromný, milý, má dobrý charakter a rád pomáhá. Avšak v dnešní době se často jedná o zkreslenou představu. Lidé již zapomínajá na dobré mravy a vychování, ale zaobírají se spíše sami sebou a svým ziskem, který mohou z dané situace vytěžit.
Častokrát se dobrý skutek jeví jako opravdu šlechetný čin, ale ve skutečnosti pod zástěrkou čistého dobra se skrývá klubko vlny vypočítavosti. ,,Já mu pomůžu,...a....on mně tedy taky musí pomoc," pomyslí si pomáhající člověk. Jak se jinak lidově říká: Něco za něco.
Jakmile ale dotyčnému z pomoci "nekouká" žádný budoucí prospěch, tak proč by se měl namáhat? Pomoct někomu a ukázat, že srdce může být na pravém místě?
Všichni jsou natolik zaslepeni sami sebou, jsou přímo pohlceni ve své vlastní schránce úspěchu, že ani v tom nejděsivějším snu je ani nenapadne někomu pomoc se skutečností, že na tom budou tratit. Uvedu Příklad.

Scénář 1 - Stařena


Krásný letní den plný slunečních paprsků se lehce přehopul ze dne snesitelného na den nesnesitelný, kdy teplota dosahuje kolem 33 stupňů, fouká suchý vítr, a člověk má pocit, jako kdyby se ocitl ve skleníku se salátem - je dusno a nedýchatelno. V dvě hodiny odpoledne na zastávce na kraji města netrpělivě čekají patnáctiletí školácí na autobus domů. Deset studentů sedí pod střechou zastávky a dalších sedm studentů našlo na zastávce stín pod stojanem s plakáty. Zbývá asi deset minut do příjezdu autobusu a zastávkou prochází sedmdesátiletá paní. Její vrásčitý obličej pokrývají kapičky potu a pravá ruka svírající "ucho" nákupní tašky se mírně rozklepala. Staré paní se udělalo mdlo, kloubky ruky zbělaly, až sevření ruky povolilo. Taška s nákupek dopadla na zem a drobné zboží se z tašky vysypalo. Přihlížející studenti se na sebe podívali přes sluneční brýle pohledem, který jevil nezájem a možná i trocha škodolibého pošklebku vůči stařeně. Nidko z přihlížejících se nezmohl ani na větu: ,,Nechcete pomoct?" Ne, mladé studenty trápila pouze jediná myšlenka, a to: ,,Kdy pojede autobus?".

Scénář 2 - Bez zkoušení


Opět krásný den a opět parno. Ani cvrčkové ve zmiňovaném počasí nemají tu odvahu vystupovt, protože vedro je nesnesitelné a o slunečních paprscích ani nemluvě - jsou smrtící, kůže po nich pálí, a mají tu karciogení schopnost.
Zastávkou tentokrát neprochází stará žena, ale mladá, štíhlá a můžeme říct, že zdravím kvetoucí profesorka matematiky. Na jehlových podpadcích a s hlavou zdobenou slunečními brýlemi a se stejně naloženou nákupní taškou jako naše předchozí hlavní hrdinka - stařena, jako střela upaluje domů. Avšak do cesty se jí vplete malý kamínek, jenž se střetne s pravým podpatkem, ženě se vyvrtne noha v kotníku a nákup opět letí k zemi. Než ale žena stačí zaregistrovat, co se děje, patnácitelí studenti ze stínu vyletí jako stíhačky jen aby byli první, kdo pomůže jejich profesorce. Je to jejich povinnost přeci, ne?
Na první pohled se může zdát, že pomáhající jedinci mají opravdu dobré vychování a jsou plně obeznámeni s pravidly etikety - mají srdce na pravém místě. Může se tak zdát, ale ve skutečnosti v 90% případech jim probleskne hlavou: ,,Tak, když jí pomůžu, tak by mě zítra nemusela zkoušet,..... nebo třeba bude....." a tak dále a tak dále.

Tímto srovnáním jsem tedy chtěla poukázat na fakt, že pohled na člověka, který má prý údajně srdce na pravém místě, může být často milný a jediný důvod, proč se lidé chovají jako ti, kteří jsou ti dobří, tkví v jediném a to: "vyčuranost", jak se lidově říká. A co nová generace, to horší mravy. nakonec vše dojde do stádia, kdy sousloví srdce na pravém místě bude v reálném žiotě vymýceno a lidé ho budou znát jen z knih a vyprávění rodičů a prarodičů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama