Jaký cíl, takový život

3. července 2018 v 16:31 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by neměl cíle, sny, ambice a odhodlání překonávat své hranice, jít si za svým, nevzdávat se a jen tak si nenechat vzít si svůj názor. Možná už někdo z Vás vstává od počítače a jdete mi povědět do očí, že znáte plno lidí, jež nemají žádnou motivaci něco kolem sebe vylepšovat a postrádají ambice, které vedou k vytouženému cíli. Dovolím ale namítat názorem, že záleží na úhlu pohledu, co dotyčný za cíl považuje. Jsou tací, kteří si stanoví za cíl přežít do dalšího dne, kdy tu můžeme mluvit o lidech žijících v chudobě, ale naším světem se potulují i tací, kteří si své cíle představují trochu jinak - velká vila, sbírka aut, a na účtu sumu, jež obsahuje minimálně sedm desetinných míst před desetinnou čárkou.
Stejně tak jako sportovec, jenž zaujímá startovací pozici, tak i nevinná bytost stvořená pouze ze dvou prvotních buněk se prvním nádechem - vtažením kyslíku do svých plicních sklípků, připravuje na svůj dlouhý závod. Zda bude bez překážek, nebo se trať lusknutím prsty promění na nepropustný prales těžkých životních událostí, nikdo neví, ale kde je začátek - start, musí být i konec - cíl. Dnešní doba je bohužel taková, že pravost cíle nám uklízí kamsi do skříně s pletenými svetry od babičky, které si v životě nikdy neoblékneme. Média, zpravodajství, škola, a další instituce nám do hlavy vštěpují předem určený cíl, který máme naplnit. "Když budete mít vysokou školu, budete mít následně větší uplatnění na trhu, copak chcete skončit někde na lince?" pronese učitelka češtiny. "No, jedině že by si klovla nějakého bohatého," může pronést blízká kamarádka, jež s Vámi probírá budoucí život a jeho úskalí.
Naše mysl je natolik zmanipulovaná pomíjivým životním cílem - ve většině případů kanceláří jakésiho úřadu, že zapomínáme, respektive jsme již zapomněli, co životní cíl obnáší, kdy ho dosáhneme, a jak se při něm budeme cítit - jaká vlna emocí nás jako blesk z nebe zasáhne.
Skromnost, uvědomění, spokojené manželství, zdravé dítě, rodina. Jedním slovem řečeno - domov. Má slova znějí tak nějak růžově, "přibarveně" a přehnaně básnicky a… jako kdyby je pronesla paní učitelka češtiny, ale než Vám takovéto pochybovačné myšlenky vstoupí do hlavy, tak se zamyslete nad tím, zda má cenu a smysl hnát se za dobrou prací, myslím tím hodně dobrou prací, kdy ale v ruku v ruce budete žít samotářský život, nebo budete mít neshody s partnerem či partnerkou, nebudete mít dostatek času sami pro sebe, vaše hlava bude pukat stresem a to díky povinnostem, které musíte dotáhnout do konce, jen aby jste na výplatní pásce dostali o 20 000 korun českých více, protože pak budete spokojení. Spokojení? Nebude spíše spokojená vaše chamtivá část mysl toužící po bohatství? A co zbytek mysli? Ta bude také spokojená? Nebylo by lepší se uskromnit, a podívat se na svět jinýma očima?
Je smutné jak rychle a drasticky ztrácíme pojem o pravých lidských hodnotách, o cílech, které nám paní matka příroda do naší kolébky nadělila. Pokud je člověk skromný, jeho cíle jsou jiné, sice skromnější a ne tak světoborné jako zaujmout post kdesi v Evropském parlamentu, ale člověk s jejich dosažením bude šťastný. A právě o tom život je. Proběhnout cílovou páskou, za kterou na nás bude čekat otevřená náruč štěstěny, jež nás pohltí svou velkolepostí a štědrostí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. července 2018 v 18:17 | Reagovat

Nejdůležitější je být šťastný :-) A to je někdy velmi těžké...

2 fnaf 2 fnaf 2 | E-mail | Web | 4. července 2018 v 6:20 | Reagovat

Great! Great!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama