Kamenná louka

5. července 2018 v 16:59 | Aneta Burešová |  Téma týdne
Říká se, že život je plný nespravedlnosti - lidé nedosáhnou na stejné jmění, na štěstí v životě, nepotkají vždy ty nejlepší lidi, anebo někomu jsou přisouzené špatné nemoci a beznaděj, jež je provázena nechutí k životu. Avšak život má své hranice spravedlnosti pečlivě promyšlené. Start našeho života započíná spatřením světla světa a my ho oslavujeme pronikavým a mnohdy naříkajícím křikem - brekem. Následně nám dává život možnost dělat si, co chceme. Už nemá předepsáno ve svých instrukcích, co nám neprodleně musí darovat, aby splnil normy spravedlnosti. Nás život se ubírá nekonečnou větvící se větví možností, ale každá větévka oné pomyslné větve života má svůj konec - cíl, jenž je striktně předepsaný.


Dnes za krásného slunného dne jsme se s mamkou vydaly do padesáti kilometrů vzdálené vesnice, kde na jejím nejvyšším bodě dominuje starou zídkou obestavená louka kamenného kvítí. Ze shora na těžké a časem poznamenané kusy kamenů shlíží vysoká a mohutná kaple. Stejně tak jako matka tisknoucí své dítě k hrudi, tak i kaple dbá na ochranu svých svěřenců.
Místo posledního odpočinku našeho dědy leželo na samém vršku tichem pohlcené louky. Nekonečné řady kamenných desek nemile uchvátily mou pozornost. Nešlo nevnímat ten smutek, klid a mír zároveň. Lidé tu spící již nevlastnili to, co vlastnili, co si vybojovali za ty roky svého života. Pouhý kus kamene a umělá květina s vyhaslou svíčkou jim byla svěřena do vlastnictví.
Jindy má osoba výřečná, dnes mlčky kráčející po štěrkem vysypané pěšince. Nechtěla jsem tu nikoho rušit. Nikdo nebyl zvědavý na mou přítomnost, na mé kroky, jež bušily do vrstvy hlíny. Pouhé listí šumící ve vzdušných vlnách větru rušily nekonečné ticho a motýli připomínající můry tvořili společnost vyhaslých duší. Vyhaslých? Ne, duše nemá tu vlastnost dohořet, ale právě naopak. Lidé jsou plně zaneprázdnění hmotnými věcmi, svým měním, majetkem a sami sebou po stránce fyzické - hmotné, že často zapomínají na své skutečné já - duši. Celý život ji necháváme svázanou, a nezasloučíc sebemenší pozornost ji pohazujeme do kouta.
Teprve až v moment, kdy naše nohy doběhnou do cíle, protrhnou suverénně cílovou pásku a strhnou nás tím do temné nicoty, se pouta duše uvolní - má volnost, a život před sebou. Je skromná, protože nic nemá, je chápavá, protože objevila smysl života a je klidná, protože už jí nebrání nic v cestě za pokojným životem.
Má to opravdu nějaký smysl? Hnát se za nějakým životním cílem, který je našima očima zobrazen jako něco hmotného? Co když je cíl úplně někde jinde? Můžeme mít miliony korun na úctě, koupený ostrov kdesi v Tramtárii, ale jak se lidově říká: ,,Do hrobu si pak stejně nic nevezmeme," a je to pravda.
Cíl našeho života netkví v bohatství a životní úrovni po stránce finančních hodnot, ale vše je založeno na duchovních hodnotách. Pilíře naší existence byly postaveny čistou myšlenkou, skutky, pocity a duší. Není nic čistějšího, než je lidská duše. Tam musíme začít hledat náš cíl, naplnění našeho života, na který pohlížíme mnohdy jako samozřejmost.


I mé kroky se zastavily, i oni dospěly k cíli, nikoliv k tomu pohlceného smutkem a zármutkem, ale spočinuly u hrobu mého dědy. Možná se můj koutek úst trochu nadzvedl po promítnutí vzpomínky na jeho historky, jež neustále opakoval dokola a dokola. Dříve mi to přišlo jako mrhání časem, jako něco, co už jsem jednou slyšela, ale dnes bych je vyslechla s radostí v očích znova. Čas se však nedá vrátit zpátky - otočit pomyslné přesýpací hodinky života, ale jde neúprosně vpřed. Můj děda proběhl cílovou rovinkou jako vítr na bouřícím moři neštěstí a protrhl černou cílovou pásku - stuhu. Doběhl do svého životního cíle a…
Myšlenka pochopení mi proběhla hlavou - přímo prolétla či probleskla. Naším životním cílem není umřít, zbavit se fyzické schránky, ale zanechat za sebou nehmotnou část sama sebe - vzpomínky na sebe v myslích druhých, v myslích těch, které jsme tak milovali...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama